To dobre vim, byl sem tam minimalne 30x.

Mně by se ve Švýcarsku líbilo, protože bych měl doma SG550.

No tak to by mě už vůbec neoslovovalo.

Podobný věci můžeš mít doma i u nás, akorát s úpravou bez možnosti střelby dávkou...
třeba tohle: https://youtu.be/nBmdMUM80cE je kalašnikov na brokový náboje. Strašlivá věc.
Jinak souhlas, mě se tam nelíbilo ani na dovolené (autostopem jsem jenom projížděl, a vlastně omylem přes tuhle zem)

Já už jsem to viděl, ale stejně: Kde je obrázek?
Jo, ale u nás si ten kvér musíš koupit a dávat ho do trezoru. A nechodíš s ním na manévry.

My jako šotouši tam jezdíme každoročně kvůli dokonalému systému veřejné dopravy, zubačkám, lanovkám. Mají úžasné čokolády a zejména sýry. Mám náramkovou zmenšeninu švýcarských nádražních hodin Mondaine. Ale situace, kdy ve vlaku samopalník jde přímo po mně nebo po vystoupení z vlaku v nějaké pustině v neděli dopoledne je tam do pěti minut policie s "rutinní" kontrolou, to fakt není něco, co bych obdivoval. A taky je zajímavé, odkdy mají v této kolébce demokracie volební právo ženy.

laminat: Jj, 1971. Pamatuju si ze jak sem to kdysi cetl totalne sem nechapal.
A taky si pamatuju jak sme nekolikrat na ledovci, predevsim v Bernskych Alpach, nasli vystrilenou vojenskou munici vystrelenou desitky kilometru daleko. V zemi ktera se pysni svou neutralitou.
Lidi jak kde, nekteri fajn, nekteri svine. Treba zmrd Kirchner.

A to Ťa naštvalo? Že zomrel človek, ktorého si ani nepoznal vo veku 94 rokov? Kiež by sa každý dožil takého veku...

Iste. Nie naštvalo. Kaziet som sa čosi napočúval. Zrejme to malo patriť inam.

Spomenul som si na prvý krát počutý "lepší" zvuk cez walkmann a slúchadlá kdesi na výstave. To bolo niečo iné ako liezol z kazeťákov typu Tesla A3.

Přesně. Krásný věk. Mě se na pánovi líbilo. Že i když vynalezl audio kazetu.
Tak řekl "zvuk CD nosiče nic nepřekoná".

Môj prvý walkman bol až Panasonic RQV75. Zvuk bol hlavne vďaka dobrým slúchadlám veľmi slušný. A ak sa to pripojilo na slušný zosík, tak to hralo lepšie, než moja stolová Unitra M531S.

Já se přidám. První v čem jsem slyšel stereo bylo tohle No a od té doby se to se mnou táhne
Docela lituju, že jsem ho prodal... Hrálo to solidně taky jsem ho honil přes Teslu Dominant.
Do té doby jsem měl jen mono kotoučák Tesla.Tohle byla nádhera.
Jediná nevýhoda byla, že jsem při posluchání cestou na intr spotřeboval většinou 8ks monočlánků...

Sympatické. My sme získali walkmann súčasne s "vežou".
V roku 1985-6 červená plastová hračka Philips, no zvuk výborný, utiahlo to aj 4-ohmové repráčiky a bolo to debilovzdorné. Napájal som z adatéra, raz nezbadal, že je prepnutý namiesto 3 na 12V a to čudo to v pohode vydržalo mnoho hodín.

My sme mali doma vždy STEREO, čo si pamätám od narodenia (B73, 816A, NC470, neskôr SM260 a 261)...pod stromček som dostal v roku 1987 spomínanú M531S (ktorá bola niekde v partiovke vo výpredaji za 1000Kčs) a dve bedničky ARS808. Takže mňa už stereowalkman nijak uchvátiť nemohol.

Ja som sa narodil k sonetu duo a gramcu na kluku.
Sere ma, ze som ich ako zasran rozobral

To tlu: ale ty jsi o kousek jiná generace, ti původně diskutující už stříhají metr k důchodu, nebo už dostříhali... U nás byl první stereo aparát receiver T816A a podle roku výroby to asi bylo v 80-tým roce, a o něco pozděj nějakej přenosnej radiokazeťák JVC, do té doby kotoučák B400, kterej je kupodivu funkční dodnes, akorát mi přijde, že germaniový tranzistory v něm stárnou rychlej než já...

Sice nevím, proč by mě to mělo naštvat ale moje historie sterea byla takováto: Po návratu z Německa v roce 1974 naši mimo jiné zakoupili gramofon NZC 131 a reprosoustavy ARS 820. To bylo ale společné rodinné zařízení. Já jsem zejména pravidelnou výměnou jehel á 12,50 a občas vložky za 46,- Kčs pečoval o to, aby pluh MC 13 nepluhoval desky více, než bylo nevyhnutelné.
Já jsem podědil v rodinném systému padajícího hovna gramorádio Dunajec, do kterého jsem nejprve implantoval vložku VK 4202, později chassis HC 15, ještě později jsem do něj vprasil zesilovač TW 40, od kamaráda jsem za stovku koupil skelety RS 20, do nichž jsem ale vestavěl osazení RS 334.
Největší problém byl se stereofonním reprodukčním zařízením z pásků - jako kotoučů, tak kazet. Nahrávat jsem si mohl v HiFi-klubu na Sony TC 378 a TC 788-4 a na AIWA AD-1600. Měl jsem sice poměrně kvalitní radiomagnetofon BASF 9301 (OEM AIWA TPR-210) a kotoučák B 400 ale všechno mono. Tak jsem si brigádami a výrobou Transiwattů naškrábal na stereofonní radiomagnetofon JVC RC-717L a tyto aparáty mi sloužily dlouhá léta, dokud jsem se nezmohl na sklonku socíku na secondhandovou AIWU AD-F 220, AX-7800 a funglovkové ARS 1058.

Moje první slyšené stereo byl mámin NZC070 s bedýnkama RK2. Když to naši přinesli, jako první šla pod rydlo "Úvodní deska ke stereofonnímu poslechu". Zaujalo mě na tom tenkrát hlavně to, jak ségra otáčela za zvukem hlavu. Pak mě to na řadu let přestalo zajímat. Přesto jsem podvědomě celou tu dobu máminu muziku absorboval a ukládal do letokruhů.
Na existenci sterea jsem byl někdy po patnáctém roce upozorněn spolužákem. Začal jsem si hrát - z dnešního pohledu úplně nesmyslně. Udělal jsem si sluchátka ze dvou telefonních vložek a připojoval je přímo do reprovýstupů gramofonu. Hrálo to strašně. Ale co mě dostalo, to byly (vlivem prezentního telefonního projevu těch vložek) neuvěřitelný perkuse v songu Jámy od Petry Janů. A najednou jsem začal slyšet, že něco hraje zleva a něco zprava.
Pak jsem se zase nadlouho vrátil k monofonii...

Mám nápad: Už někdo vymyslel síťovou pračku pro gramofon na kliku?