|
Nechtěl jsem psát jako první, ale jak se zdá, ostatní se ještě zotavují, nebo dohánějí co kvůli srazu zameškali. Tak ne, než jsem dopsal, máme tu hned dva příspěvky!
Pro začátek zopakuju schéma hlavního programu, tedy poměřování šulínů u HiFi zesilovačů.
Všechny zesilovače dostaly při porovnávání do vstupu (většinou CD) shodný signál, rozdělený pasivně (s desaturačními odpory 470R v sérii) za bufferem s regulací hlasitosti. Všechny byly připojeny stejnými kabely CINCH o délce 1m. Před bufferem byl výstup poměrně běžného polostudiového USB převodníku Behringer UMC204 (24bit, 96kHz). Hráli jsme pomocí Foobaru s WASAPI ovladači a resamplem na nativní rozlišení převodníku.
Výstupy zesilovačů byly zase všechny stejnými kabely (2,5mm2, 900mm délka) připojeny ke svorkám releového přepínače. Přepínač mám uspořádaný tak, že vnitřní propoje jsou velmi krátké, relativně přímé a cesta od vstupních svorek k výstupním je vždy plus minus stejně dlouhá (aby někdo nepíčoval kvůli vlivu vedení). Na výstupní svorky jsme připojili pár Scarabeových URS pomocí oblíbených křížáků shodné délky 3m narychlo spíchnutých z běžné elektrikářské metráže YSLY-JZ 4x2,5mm2.
Před poslechem každé sady zesilovačů jsem pustil (s odpojenými repráky) do buzení sinusový tón 440Hz a na nezatížených výstupech všech zesilovačů jsem jejich vlastními regulátory volume nastavil shodnou úroveň. K měření posloužil historický ručkový dederon UNI-10, který měří spolehlivě i na rozsahu 50V do frekvencí řádu jednotek kHz. Nejde tady přitom o přesné absolutní hodnoty, pouze o nastavení pokaždé stejné výchylky. Takto jsme měli zajištěno, že budeme porovnávat s dostatečnou přesností vždy stejně silnou reprodukci, pokud ji nezdegraduje případný velký vnitřní odpor zesilovače nebo nějaká jeho nelibost ke komplexní impedanci beden. Hlasitost se pak regulovala společně pro všechny zesilovače potenciometrem na bufferu.
Porovnávané zesilovače jsem pak během reprodukce přepínal mžikově k bednám. Po řadě, napřeskáčku, pak na vyžádání z publika. Pokud vím, tak minimálně v první polovině show nikdo nevěděl, který zesilovač je zrovna připojený; jenom svítily kontrolky na přepínači a říkali jsme si pouze jednička, trojka etc. Přísahám tady, že jsem na výsledcích neměl žádný osobní zájem. Od počátku tvrdím, že mi to je celé u prdele a koneckonců kdo mě zná, ví velmi dobře, na jakých šrotech poslouchám a že mi to stačí.
Klání se účastnily (a tady musím poprosit o případné doplnění od jednotlivých vystavovatelů, protože jsem si nevedl evidenci):
Yamaha AX-1090, dodal Laminat.
AKAI AM-57, dodal Scarabeo.
Modul BTL třídy D s TPA3116 z Aliexpressu, napájený spínaným zdrojem stejného původu, do škatulky od vyhozeného modemu vestavěl Kodl.
Espritový SONY TA-F530ES od Coffina.
Lukyssův dělený Proton 1200, tentýž co minule krmil testované bedny.
Kterýsi Cambridge Audio. Tady jsem úplně blbej, ale já si fakt nepamatuju typ. Mám jen matný dojem, že to bylo z řady Azur. Přinesl ho jeden nečlen fóra, shodou okolností přímo ze Skalice, takže typ doptám dodatečně.
Tentýž kamarád mého kamaráda přinesl ještě elektronkový ReVox z počátku let šedesátých (stejná potíž s typem, ale myslím že to byla čtyřicítka).
Task přinesl svého AV receivera NAD T760.
Zcela mimo plán se nakonec na žádost z publika zúčastnilo moje dílenské monstrum ze dvou AUJ 637, a to v duelu s vítězem.
Přímého klání se naopak neúčastnil velmi pěkný dual mono DIY koncák DPA220. Důvod byl ten, že neměl ještě ochrany a dohodli jsme se, že radši nebudeme riskovat tajtrlíkování s přepínačem na zapůjčené bedny. Kdyby náhodou. Poslechli jsme si ho tedy jako samostatné číslo, a to de facto komplet sestavu včetně odděleného attenuátoru, USB převodníku a mediálního centra postaveného na Raspberry (???) Kdo to sakra přivezl? Mně se to tuze líbilo, aj to dobře hrálo a na tuty by ten zes obstál i v přímém klání na výbornou.
U zkoušených zesilovačů, pokud to šlo, byly vypnuté všechny przniče zvuku a navolený Direct. U Kodlova Číňana a u flaškového Revoxe to nešlo, a tak byly aspoň nastavené korekce na střed.
Než začnu s vlastním vyhodnocením: Neberte moje postřehy úplně závazně, protože jsem toho moc nenaposlouchal; hleděl jsem si hlavně hejblátek a různých dobrodružných situací vyvolaných neodzkoušenými pomůckami. Navíc jsem seděl většinu času vepředu mezi reprákama.
Další velmi důležitá připomínka (prosím, abyste ji určitě nespouštěli ze zřetele!): Hráli jsme v módu Half Volume a Full Volume. To jest nahlas a víc nahlas. Znamená to tedy, že jsme neodzkoušeli úplně všechno. Víme nyní, jak ty zesy hrály, když se vosolily. Chybí nám naopak zkušenost s jejich tichým, třeba večerním poslechem. Za jedno by to stálo fůru času navíc. Za druhé by to vyžadovalo jiné podmínky a taky časový odstup (rozhodně ne to dělat během jednoho sezení současně). Za třetí - to večerní pianko u vína už přímo vyzývá k použití fyziologie nebo korekcí. A z toho plyne, že kromě schopnosti koncáku nezkresleně a detailně přednést ten slabý čajíček tiché hudby bychom současně museli posuzovat účinnost a ucholibost různě naladěných korekcí a loudnessů. To je samozřejmě také zajímavé, ale tím bychom se už dostali do prostoru, kde vládne anarchie osobních preferencí, a kde už záleží opravdu jen a pouze na vkusu konkrétního soudruha.
Takže opakuji: Nevyzkoušeli jsme opravdu nic víc, než jen to, co je výslovně popsáno.
A nyní hodnocení samotné: Můj osobní dojem je ten, že jakoby došlo na moje slova ze samotného úvodu, kdy jsem začal setkání chystat: "...pokud mezi zesilovači jsou vůbec nějaké slyšitelné rozdíly, budou ty rozdíly slyšet okamžitě...". S důrazem na to pokud. Protože jsou minimální.
Věřte nebo nevěřte, ale v některých případech nebylo přepnutí (při popsaných hlasitostech) vůbec slyšet. Při velice usilovném špicování ušisek zaregistrujete jakýsi těžko popsatelný rozdíl. Jako velice nepatrně lepší se po takovém špicování uší ukázaly Sony, Yamaha a Proton, a to tak, že SONY jako nejlepší, ovšem s náskokem pouhého jednoho kvanta. Jako nepatrně, ale opravdu jen nepatrně pod středem se zdál být Cambridge. Všecko ostatní, včetně Číňana jakoby hrálo úplně stejně. Při největších hlasitostech Číňan začal nepatrně protestovat - prostě proto, že byl nejméně výkonný a navíc trochu omezený zdrojem, nicméně asi bych proti němu za poměr cena/služby neřekl jediné slovo.
Příjemným překvapením pro mě byl historický flaškový Revox. V prvním okamžiku se projevila jeho nezanedbatelná výstupní impedance, a to tím, že hrál slyšitelně slaběji: Připomínám, že jsem úroveň nastavoval naprázdno, takže nám ji v tomto případě trochu srazila připojená zátěž. V prvním okamžiku se mi aj zdálo, jakoby se trochu zvlnila frekvenčka vlivem výše zmíněné komplexní zátěže. Když jsem mu ale cca 1,5dB přidal, hrál prakticky stejně jako konkurence, snad jen nepatrně ubylo basů a možná tam byl nějaký drobný rozdíl kolem zpěvu, ale opravdu nic, kvůli čemu bych vraždil neviňátka. Majitel byl možná zklamaný, že flašky nehrajou líp než hájendisty posmívaný Sony; já byl naopak příjemně překvapený, že ten veterán docela schopně šlape moderním tranzistorákům na paty. Zázračný esoterický zážitek se tedy nekonal, což je ale podle mého názoru mnohem cennější.
V okamžicích přepínání, když už se nic tak dramatického nedělo, jsem si aspoň dával velký pozor na projev na basech: jak který zesilovač ukočíruje desetipalec v basreflexu. Ani tady se nic nestalo. Kterýmkoli ze jmenovaných zesilovačů si klidně hoňte sub, pokud to utáhnou a pokud je neuhřejete.
Největší překvapení pak pro mě osobně nastalo, když mě kolegové ukecali, abych připojil monstrum. Předem jsem podal obšírné vysvětlení, k čemu vlastně bylo to AUJ původně vyvinuté a proč to není možné považovat zrovna za HiFi. K mému velkému údivu ale celkem obstálo.
Můj dojem je tedy takový, že jakési rozdíly jsou. Dá se aj sestavit žebříček a při výběru zesilovače k němu přihlédnout. Na druhou stranu se mi zdá zbytečné to příliš prožívat a třeba se narychlo zbavovat dobrého zesilovače - vždycky bych radil zvážit, jak velký zisk za jak velký příplatek vůbec získáte.
Jen krátce se zmíním o tom, že v následném volném programu se nenechaly zahanbit bedny VMA-II. Stejně jako při duelu URS kontra LSM bych řekl: Nějaké rozdíly tam jsou, ale oboje je velmi dobré. Kdybychom to neporovnávali napřímo a pustili jenom jedny nebo druhé, líbily by se mi bez výhrad oboje. Dělat z těch drobných odlišností dvoustránkové recenze plné duchaprázdných kydů, to rád přenechám nějakému panu redachtorovi placenému od řádku.
Jako poslední jsme chtěli odzkoušet nějaké DACy. No, tam nastal trochu problém. Podařilo se zjistit pouze to, že všecky hrajou. Kromě Cambridge, který se mi nepodařilo nainstalovat a už nebyl čas hledat někde ovladače a zkoušet to oživovat. Zásadní problém takového zkoušení je ale takový: Za stávajících podmínek nejsem schopen měnit DACy během hraní. Na přehození je nutná cca minutová pauza a bůhsuď, co v tom případě rozeznáme. Už bylo dost pozdě, energie docházela a tak jsme se na to vykašlali. Dostal jsem ale nápad, jak nachystat duel převodníků za rovných podmínek a s okamžitým přepnutím. Mohlo by to třeba být zpestření nějakého příštího setkání (určitě ale ne hlavní program).
Někdy po Novém roce bych osondoval zájem, a kdyby zájem byl, zajednal bych na začátek léta ten zmíněný sálek u zahrádkářů.
A drobnost nakonec: V průběhu debat jsem asi někomu něco nasliboval nakreslit, vysvětlit nebo poradit. Myslím že s nastavením foobaru a jak je zapojené to přepínání, snad pak ještě něco. Všecko se nestihlo, tak se ve vlastním zájmu připomínejte.
|
Tak aby pak nebyla nuda. 
No to jsem teda zvědav co se tam dělo?...
