S AKR153 sakra opatrně, hlavně s výkonem toho NADa a výškovými korekcemi. Bedny sice mají 15 ohmů, ale úplně první, co při sebemenším přetížení odchází je výborný tlakový výškáč ART481. Oprava s velkou pravděpodobností už nikde možná není, protože ART má cívku vinutou hliníkovým páskem s hliníkovými přívody, které končí pod podložkami CUPAL pod přívodními pájecími oky, jejichž dutinou prochází červík M3. Někdy se stane, že po delší době ART přestane hrát, aniž by jej někdo přetížil - v tomto momentu je třeba s citem dotáhnout ony dva červíky v přívodních okách. Podložka CUPAL /pro méně zkušené/ je podložka z hliníku, plátovaná mědí. Hliník má tendenci s časem "téci", jako se např. děje v silnoproudých rozvodech, kdy hliníkové plné vodiče časem povolují a uhýbají pod šroubky, CUPAL je prakticky totéž. Červíkem je na podložku vyvíjen trvalý tlak a i když hliník na Cupalu a fóliemi neteče skoro nic, tak hliník sesedá mechanicky. Už jsem takto "opravil" spoustu nehrajících ART481, kdy jejich majitelé pod nánosy cínu, kalafuny a zajišťovací nitrobarvy červíky ani neviděli.
Mám v praxi vyzkoušeno, že nepoškozené a "nenačaté" ART481 si nechají bez poškození a slyšitelného zkreslení líbit sinusový příkon cca 10W s tím, že bude zapojen přes filtr se strmostí 18dB/okt, dělicím kmitočtem kolem 7kHz a velmi slušným převodním transformátorkem.
Běžně se to dělalo tak, že celé vinutí převodního autotransformátorku bylo vlastně i indukčností /tlumivkou/ výhybky 12dB/okt s kondenzátorem cca 4-6uF, což je ale pro výkonnější soustavy špatně a málo strmé /vzhledem k citlivosti ARTčka 95dB/W/. Proto velká většina dlouho používaných kinobeden, krmených zakmitávajícími koncovými zesilovači s KU605 na konci má ARTčka poškozené /spálené/, najít mezi AKR153 a AKR303 funkční kusy je dost terno - lépe se to daří u AKR303, kde jsou tři ART481 v sérii, většinou shoří jen jeden a zbylým dvěma víceméně nic není.
Není nad to, spojit se s nějakým kinoservisákem, který ví, kde tyhle bedny ještě jsou, odstavené a mimo provoz, pokud tam např. byla do konce fungování kina ještě např. elektronková zesilovací souprava, tak ARTčkům většinou nic není.
Střeďáky ARE667 si toho nechají líbit poměrně dost.
Co se týče ARO931, ARO932, tak ty sice mají na štítku psáno 15 ohm/15VA, ale to je bývalou ČSN stanovený dlouhodobý příkon, který reproduktor může dostávat např. i 100 hodin /tak dlouho trvaly totiž zkoušky pro správné stanovení maximálního sinusového příkonu reproduktoru v Tesle/. Chci tím říct, že běžný hudební /přirozený/ signál s dolním mezním kmitočtem ne nižším, než 40Hz snáší tyhle neupravené 15" s příkonem až 50VA bez problémů, špičky klidně dvojnásobek. Ovšem jak píšu - do reproduktoru nesmí jít nic pod 40Hz, což je rezonanční kmitočet BR v AKR153 i 303. Nejlépe /bez úpravy reproduktoru/ asi lehce zatlumená uzavřenka okolo 250 litrů, pak to má nádherný zvuk - rychlé a razantní basy, dané lehkou membránou, lehkým zavěšením a silným magnetem.
Měli jsme tyhle ARO931 ještě jako svazáci v našem klubu, kde byl sálek asi tak pro 80-100 hlav, měli jsme je v asi 350-400 litrových almarách po dvou kusech paralelně, takže vycházela už docela lidská impedance okolo 7,5-8 ohmů, prali jsme do každé bedny 200W víkend co víkend a neshořel ani jeden. V roce 1978 tyhle reproduktory stály 1.050,-Kč, což byla defacto půlka měsíčního platu běžného dělníka, my si na to vydělávali odpoledními diskotékami pro děcka ze 2. stupně základní školy /vstupné desetikačku, když přišlo v pátek a v sobotu pokaždé okolo 50-80 děcek, tak za ty dva dny vychlemtali 400-500 limonád, sežrali pár stovek pytlíků brambůrků, tyčinek a podobných pičovinek s decentní přirážkou, bylo na dva basáky za víkend vyděláno
/.
Ten zesilovač AKT216 je úplně na hovno, rozeber ho /na vstupech předzesilovačů a v sálových korekcích bývaly velmi málo šumící, vybírané KC509/. A schovej si ten přesný, stupňový regulátor hlasitosti s řadičem - je dvojitý, takže vhodný na stereo, je velmi přesný, na kterémkoli stupni odporového děliče se dá udělat odbočka pro vypínatelný loudness. Pokud se přepínač vyčistí nějakým čisticím přípravkem na stříbro /i když řadiče AN533 jsou samočisticí, mají smykový sběrač s velkým tlakem/, namažou se aretační a otáčivé prvky, popřípadě se vyhodí jedno či dvě plochá ocelová perka, co tlačí na aretační kuličku a nasadí pružina s menším tahem, má to i poměrně kultivovaný chod. Regulace sice není logaritmická, ale není problém výměnou odporů za jiné z něj logaritmický udělat. V původním stavu je tuším prvních pět kroků po 3dB a zbytek po 2dB /nevím, zda si to pamatuju přesně/. Ten regulátor, na F=1,5dB šumu vybírané tranzistory KC a ze zdroje transformátory jsou asi to nejcennější na celém tom nevhodně navrženém krámu, možná snad ještě chladiče z bloků konců a ze stabilizátoru pro předzesilovače. Zbytek do šrotu, konektory URS /samce na modulech a samice v rámu/ jsou silně pozlacené a dají se výhodně prodat někomu, kdo se zabývá těžbou drahých kovů z elektroniky - jistou dobu někteří dávali až 30Kč za jeden pár samec-samice 24-pólových konektorů URS v černém bakelitu.
Ale mám od AKT116-216 návod k montáži a použití i celý servisní manuál.
