Stál přede mnou úkol vyrobit jednoduchou výhybku. Nikdy jsem nic podobného nedělal. Nýtování pájecích oček na nějakou desku (pertinax, PVC, apod.) mi připadalo dost pracné, proto jsem se rozhodl pro běžnou DSP z cuprextitu. Předem jsem vyloučil leptání a rozhodl jsem se drážky mezi plochami nějak vyškrábat. Trochu jsem z toho měl obavu, ale výsledek nakonec vyšel lépe než jsem očekával.

Nejprve jsem si DSP nakreslil v Malování (MS Paint) včetně rozmístění součástek. Poté jsem čáry překreslil na cuprextit a do mědi ostrým hrotem vyryl důkladné rýhy. Drážky jsem pak vybrousil malým kulatým pilníčkem (nekončí hrotem, ale kulatou ploškou o průměru 2 mm).

Nakonec jsem vyvrtal otvory, desku přeleštil brusným papírem (hrubost P1200) a rozřízl na dvě poloviny (deska z Reproobchodu má rozměry 200 × 160 mm).

Otázkou zůstává, jak velký vliv mají velké měděné plochy na indukčnost vzduchových cívek, které leží na desce. V mém případě jsem se tomuto vlivu vyhnul tím, že jsem použil cívku na jádře EI. Vyšla levněji a má odpor jen 0,15 ohmu.

Podotýkám, že vše dělám "na koleně" v obýváku + kk. Mé nářadí se vejde do jedné kožené instalatérské brašny (plus zvlášť vrtačka, trafo páječka, "kulma" 50W a ocaska), na dílnu nemám místo.

Máš to pěkné!
Měděná plocha nemá na tlumivky vliv. Ani na vzduchové, plácnuté přímo na plošňák.
Já mám někde zbytků cuprextitu dost, ale stejně to radši matlám na plastové desky a nýtuju očka. Takže to mám přesně naopak.
Když kutím doma, vejdu se v kuchyni na stůl 100x60cm.

Hezké, jako bych je dělal já

Skoro bych řekl, že cívka s jádrem je určitě větší problém než měděná plocha na desce kupráku. Nevědomost je sladká!