Pokud zahlédnete ve výhybce zahraniční, případně i novější tuzemské reprosoustavy bipolární elektrolytické kondenzátory, nebo dokonce jen obyčejné /polarizované/ elektrolytické kondenzátory, je třeba maximálně zvýšit ostražitost. Bipolární kondenzátory jsou sice speciální druh elektrolytických kondenzátorů, převážná většina typů větších kapacit je určena právě pro výhybky reproduktorových soustav, ale...Ale je také již nesporným a potvrzeným faktem, že jsou v současnosti vyráběny jako podstatně levnější náhražka drahých MKT či MKP kondenzátorů velkých kapacit. A jako u každého elektrolytického kondenzátoru, tak i u bipolárního typu je funkce založena na elektrochemickém procesu, který v kondenzátoru neustále probíhá a má bohužel velký vliv na jejich vlastnosti v průběhu stárnutí. Poznáte je snadno:
bývá na nich nápis Elko-bipolar, Tonfrequenz, Bi-polar či případně jen BP, u axiálních typů někdy bývají izolovaně vyvedeny oba póly a vždy chybí označení polarity, zatímco u "obyčejných" elektrolytů je vždy značen na pouzdru alespoň záporný pól. Bipolární elektrolyty, vyráběné jistý čas Teslou, měly hliníkové pouzdro, často izolované bleděmodrou transparentní samolepicí fólií, axiální vývody a typové označení TF202 nebo TF204. Patřily k nejlepším výrobkům svého druhu v Evropě.
Bipolární elektrolyty sice mají výhodný poměr objem x kapacita x cena, nicméně jak již bylo uvedeno, používají se ve výhybkách jako levná náhražka. Mají poměrně velkou vlastní parazitní indukčnost, poměrně vysoký ESR /ekvivalentní sériový - vnitřní odpor/ a nesnášejí příliš velké proudové zatížení. Naprosto nevhodné je jejich použití ve výškových sekcích výhybek, kde svou parazitní indukčností dokáží natropit s výsledným průběhem soustavy na výškách pěknou neplechu. Použitelné jsou pouze v basových, maximálně středotónových sekcích soustav nižší cenové a kvalitativní třídy a nízkého dovoleného příkonu, kde jejich omezená výkonová zatížitelnost ještě vyhoví.
Stárnutím se jejich vlastnosti podstatně zhoršují a bez větší nadsázky se dá říci, že po cca 10 letech jsou bipolární kondenzátory "zralé do praku". Zvyšuje se značně jejich vnitřní odpor, svodový proud, rozkladnými chemickými procesy se zvyšuje kapacita někdy i k hodnotám +150% a prudce klesá hranice maximálního pracovního napětí. Naopak bipolární kondenzátory, které měly již z výroby špatně navržené těsnění pouzdra, případně těsnění vyrobené z nekvalitní gumy, vysychají a jejich kapacita se snižuje až na zlomky původní hodnoty. sinclair