Staří hifi pardové, ale i mlíčnáci jako jsem třeba já říkají že, nové vinyly už nejsou jako ty staré. Tenhle trend není jen v Hifi, takže bych tomu klidně i věřil, jenže jak mám pohrdat něčím co jsem nikdy neslyšel? Pořídil jsem si teda 2 nově lisovaná LP alba a rád bych se podělil o pár postřehů.

Výběr padl na nové 2LP od australských Dead Can Dance jménem Anastasis(2012) a singl od Marillionů, Grendel (2013).

Marillion - Grendel

Zpracování LP: Všiml jsem si docela znatelých otřepů u středícího otvoru a potom jeden docela ostrý otřep na boku desky. Vinyl se zdá dostatečně těžký a potisk se jeví jako kvalitní.







Zvuk: Bude to znít asi blbě ale deska zní stejně blbě jako na digitálu. Myslim si, že takhle skladba je jak ve studiové, tak i koncertní verzi nahrána už v základu špatně, takže zní na obou médiích naprosto stejně. Podotýkám že je to můj osobní názor, možná že někomu se nahrávka zdá být v pořádku.

Obal: Jelikož jde o picture disc tak deska byla v průhledném pouzdře z tvrdé fólie. Tracklist je přímo na desce.

Dead Can Dance- Anastasis

Zpracování LP: Stejně jako u Grendela jsou zde jasné otřepy na středící díře. Na etiketě u LP č.1 je jasně vyryté písme A (jmenuje se sice Aleš ale desky si opravdu nepodepisuju ). Myslím že jde o chybu a nemá to tam co dělat. Vinyl je vcelku těžký v porovnání s českými deskami, je možné že se jedná o 180g verzi? Dá se to nějak převážit? Zkusím to. Ořez desky je zde výrazně lepší než u Grendela.





Zvuk: Tuto album mám velmi dobře naposlouchané z PC ve formě FLACu a patří zvukově zatím k tomu nejhoršímu co tato formace nahrála. I nové remastery jejich starých alb jsou zvukově hůře hodnocená. Nové album se mi zdá v některých momentech hodně uřvané a poslech mě docela unavuje. Nejvíce je tohle slyšet u jinak výborné skladby Return of The She - King. Vinyl mě na první poslech naprosto vyděsil. Zvuk bez výšek, jakoby pod dekou, bez prostoru. Jediné pozitivum že to nebylo uřvané, jako z digitálu. Na druhý poslech jsem na zesilovači přidal výšky (cca. 3-4 dB podle zdvihu potenciometru který má +-8dB) a dalo se tu vcelku slušně poslouchat. Některé skladby byly ale stejně takové bez života. Celkově rozporuplné pocity, protože se mi libí že to není uřvané, ale zas je to takové moc temné.

Obal: Kvalitně zpracovaný. Vnitřní obaly klasiky z papíru s vnitřní umělou folií. Zde bez výtek.

Závěr:
Tomu kdo to dočetl až sem, gratuluju. Doufám že jsem svým neodborným popisem neunudil k smrti. A teď k čemu jsem to tady takto zdlouhavě popisoval? Zajímali by mě vaše konkrétní zkušenosti, ať už po stránce zpravování nových desek nebo jejich zvuku. Dále bych rád poprosil pamětníky (snad to pojmenování naurazí ), jestli tohle zpracování bylo i nových desek před těmi X lety a to zejména ty otřepy, protože to mě docela zarazilo.

Díky všem co tenhle můj výblitek přelouskali.....

Ahoj, ja pridam jeden postreh a to, že tzv. nove picture discy (casto pouzite pri metalovych zanroch) su na tom zvukovo horsie nez klasicky cierny vynyl.

Tak to je určitě možný. Já jsem u toho picture vinylu slyšel zvýšenej hluk od tření jehly s povrchem desky. Bylo to slyšet prakticky jen při spuštění přenosky na desku, ale bylo to tam.

No, picture vinyly jsou spíše na zeď, nebo na kompletaci sbírky, ale zvukový zážitek od nich nečekám. Celkově - jakýkoli vinyl, který není černý (tedy - nejsou v materiálu jemně namleté saze, které působí jako "mazivo" mezi jehlou a drážkou) se podstatně dříve ohraje - myšleno tak, že se začne objevovat v reprodukci jemný praskot, ač používáte kvalitní gramofon a přenosku s velmi malou svislou silou. Neštěstím v současnosti lisovaných vinylů je, že nahrávka je pro ně obvykle "domršena" ve stylu loudness-war a poslech pak spíše obtěžuje, než baví. Existují i výjimky - např. MoFi (Mobile Fidelity), tam se záznam bere z původních pásů bez změn (dříve MFSL). Maje srovnání u pár titulů od původního vydání přes reedice z osmdesátých let až po aktuálně vydané desky, jednoznačně jsem slyšel - čím novější, tím horší zvuk. Odstrašujícím příkladem je vydání "Demonds and Wizards" od Uriah Heep na dvou modrých vinylech, tak nepřirozené zkreslení zvuku při přehrávání jsem snad ještě neslyšel. Až poté, co jsem dal na gramo jinou desku, jsem se ujistil, že jehlu mám v pořádku...

Nějaké otřepy u středícího otvoru a na okraji desky bych neřešil. To jen vypovídá o pečlivosti lisovny, jak pečlivě odstraňuje artefakty vzniklé při výrobě.

Ahoj, jsem sice zacatecnik co se tyce Vinylu a analogu, ale tohoto moderniho neduhu jsem si vsiml taky. Starsi desky z antikvariatu o ktere bylo predchozimi majiteli dobre pecovano se zdaji byt zvukove dynamictejsi. Je mozne ze za to vse muze remastering a dnesni moderni doba kdy se vse dela na kvantitu, ne vsak na kvalitu.
Mozna bychom mohli tohle tema rozsirit i o to jak poznat kvalitni starsi desku bez toho aniz by ji clovek mel moznost slyset? Na co se pri optickem ohledani zamerit. Jake vyrobce desek nebrat. Jak poznat gramaz ci material ze ktereho je deska vyrobena?

Zaměř se na desky japonský, u nás bych nekoupil skoro nic,skoro každá šmejd,ted mi přišla jedna deska z Osaky,pošta za 200kč slušný.