Tak anžto rozvody a přepěťovky jsou jednou z mých profesí: 1) Smyslem trojžílového rozvodu je (mimo jiné) oddělení pracovního nuláku (který slouží k vedení proudu) od ochranného vodiče (který je připojený na neživé části a slouží pouze k ochraně před úrazem). Z tohoto hlediska je trojžílový rozvod řádově bezpečnější a jakýmkoli kombinováním o tu bezpečnost přijdeš. Krom toho snižuje i vyzařované rušení, případně citlivost zařízení na rušení. 2) Filtry, přepěťovky a podobné věci ke své funkci ochranný vodič potřebují a i kdyby ne, MUSÍ být připojený na ochranný kolík zásuvek. Takže z tohoto hlediska ho NESMÍŠ nepoužít. Za cenu ztráty uvedené v předchozím bodě musíš někde u napojení dvoudrátu na třídrát ten původní PEN rozdělit na PE a N vodiče. PEN = sdružený ochranný s nulovým ("nulovací"), PE = ochranný, N = nulový. Pokud to neuděláš a zapojíš do zásuvky jakýkoli spotřebič třídy I s ochranným kolíkem, nebude u něj fungovat ochrana před úrazem elektrickým proudem!!! Jinými slovy - nikoli na prasáka, ale v zájmu života, zdraví a majetku to spoj na původní nulák u dvoudrátu. Ten snad najdeš, tudíž fáze na kostře nebude. 3) Samotná přepěťovka v podobě adaptéru v prodlužováku je velice iluzorní záležitost. Aby přepěťová ochrana opravdu fungovala, musí být řešena komplexně, jako kaskáda navazujících přepěťových ochran: Největší první stupeň u přívodu do objektu, druhý (menší a s menším zápalným napětím) v hlavním rozvaděči, třetí stupeň v bytové rozvodnici a poslední stupeň v zásuvkách - v odstupech menších než 5m od sebe se musí opakovat (měřeno po kabelu). První stupeň je nutný většinou jen u průmyslových objektů a vrchního vedení, druhý a třetí se většinou sdružují do jednoho přístroje, poslední stupně v zásuvkách se obejít nedají. To, co je vestavěno v různých adaptérech, je doplňková ochrana za čtvrtým stupněm a jen vzácně to dokáže čtvrtý stupeň nahradit úplně. Jinými slovy: Prodej podobných zařízení je opravdu poněkud iluzorní. Ne, že by si to s nějakým malým přepětím neporadilo, ale může se stát i to, že taková přepěťovka (protože není dimenzovaná na samostatnou práci bez podpory předcházejících stupňů) při bouřce nebo vlivem spínacích špiček shoří a může i zapálit. Přepětí v síti bylo vždycky, ale jako problém se začalo řešit až nedávno - prostě proto, že přibývá zařízení, která jsou na přepětí háklivá. Elektronky nebo elektronika napájená transformátorem, motory, topidla, výbojky, vláknové žárovky - to všechno si s přepětím poradí samo. Elektronika přímo spojená se sítí (spínané zdroje počítačů a televizorů, úsporné a diodové žárovky...) to už tak snadno nepřežije.
|