V osmdesátých letech vyvíjeli v pražském VÚZORTu jednoduché zařízení, umožňující plynulý posun fáze jednotlivých měničů u vícepásmových soustav. Princip je jednoduchý: Před měnič se umístí plochá nádržka s lehkými stěnami, naplněná vodou. Protože rychlost zvuku ve vodě je cca 3,5x vyšší než ve vzduchu, zvuková vlna procházející vodním sloupcem fázově předběhne vlnu postupující pouze vzduchem. Lze tak dodatečně korigovat vzájemné fázování jednotlivých měničů bez zásahu do výhybky. Posun takto vzniklý je navíc frekvenčně nezávislý, čehož se jinak nedá analogovou cestou dosáhnout. Velikost posunu se nastavuje jednoduše tloušťkou vodní vrstvy. Na druhou stranu odpadá vzorkování A-D a D-A, které degraduje signál u DSP. Pokusy tenkrát zastavil příkaz z nejvyšších míst a prostředky i síly byly z výzkumu vodních elementů přesunuty na vývoj sdělovacích zařízení pro ministerstvo vnitra. Po revoluci pak byly výzkumáky zrušené. Takový vodní fázovací článek by dnes mohl být součástí exkluzivních reprosoustav pro náročnou reprodukci zejména analogových nahrávek - a zatím ho nikdo na světě nevyužívá, což je škoda.
|