Thales kdysi na fórech zpopularizoval téměř dokonale chodící
fyziologický regulátor. Nebudu znova dopodrobna rozebírat, jestli fyziologie je nebo není potřeba, že chodí opravdu správně pouze za dodržení správné vstupní úrovně a to ještě ve vztahu ke zbytku sestavy atd. Vrátím se pouze k tomu, že běžné zapojení s RC korekcí v odbočce potenciometru je nedostačující.
Těch zapojení s TP289 jsem nadělal několik, k naprosté spokojenosti uživatelů včetně mě (mám ho ve svém monstru na dílně). Má to ale několik drobných nevýhod. Pominu dostupnost a cenu TP289. Koupit se pořád dá a ty tři kila s poštovným slušnou audio sestavu podle mého nijak neprodraží.
TP289 ale nemá nijak luxusní mechanický chod. Což si člověk uvědomí pokaždé když vezme knoflík do ruky. Je trochu náchylný na stárnutí, takže potřebuje občas prostříknout. No a je to velké. Při zástavbě do zesilovače běžných HiFi rozměrů to nevadí.
Teď jsem ale narazil na potřebu vestavby do velmi stísněného prostoru. Kombinace určená do pracovny, na večerní pianko poslech s nepříliš výkonným mini zesilovačem a malými dvoupásmy si sama řekla o fyziologickou regulaci. A do stísněné krabičky by se už nevešel ani samotný TP289, natož součástky okolo. Menší výkon zesilovače spolu s menší citlivostí bedýnek žádaly odbočku uprostřed dráhy. No a k dostání jsou pořád tuzemské TP169 s průběhem L.
Topologie je podobná - ono na tom není co vymýšlet jinak. Vynechal jsem rezistory paralelně k sekcím potenciometru. Ty trochu vylepšují souběh, což nebylo nezbytné. Na druhou stranu zmenšují celkovou impedanci obvodu, pročež pak vycházejí velké hodnoty kondenzátorů - a svitky jsou potom buď rozměrné, nebo se musejí vyskládat z více malých. Nezdržoval jsem se simulacemi, protože takovouhle věc umím střelit od oka a doladit poslechem (bylo nakonec potřeba pouze změnit jeden rezistor). S výsledkem jsem spokojený.
Pár důležitých poznámek:
- Je to optimalizované pro potenciometry TP169 a žádné jiné. Za jedno kvůli odbočce uprostřed, a za druhé proto, že TP169 má sekce nad a pod odbočkou v poměru odporů cca 80/20. Zahraniční potenciometry s odbočkou uprostřed mívají poměr 50/50.
- Právě tak je to optimalizované pro zmíněnou koncepci "pár wattů plus malé bedýnky". Regulace nechodí do nulové hlasitosti a při větších výkonech s citlivějšími repráky by to v dolní poloze hrálo už moc nahlas. Ladil jsem si to přímo pro svoje potřeby, níž chodit nepotřebuju, a menší rozsah regulace se odmění plynulejším průběhem. Kdo by potřeboval na dolním konci větší útlum, tomu by mělo stačit v dolním RC členu použít rezistory 100R na místě R4 a 270R nebo 330R na místě R5, při současném zvětšení C1 na 2u2. Získá tak dalších cca 6db rozsahu dolů.
- Zdvih na výškách je úmyslně malý a pouze na odbočce potenciometru. Kdo by chtěl víc, může zmenšit rezistor R2 na 33K, nebo až na 27K. Zmenšením C3 na 1n2 nebo až 1n0 se posune zisk k nejvyšším kmitočtům. Člen R2C3 lze i vynechat. Výšky pak nebudou ovlivňovány vůbec.
- Komu by se zdál zdvih na basech okolo poloviny dráhy příliš výrazný, může zvětšit C2 na 220n.
- Úmyslně používám potenciometry menších hodnot. Proč? Mám v oblibě minimalismus. Většina současných zdrojů signálu nemá žádný problém s menší zatěžovací impedancí. Výstup zvukovky, DACu, Bluetooth přijímače, DVD přehrávače, nedejbože telefonu, nic z toho nepotřebuje vysokou vstupní impedanci následného zařízení. Právě tak vynechávám korekční předzesilovače jako nepotřebné. Za potenciometr s malým odporem lze přímo, bez potřeby bufferu zapojit koncový stupeň. A s buffery jsou vždycky potíže. Někomu to nevadí, ale poměrně dost posluchačů nese vliv bufferu nelibě. OZ s jednotkovým zesílením za potenciometrem hrají mlhavě zejména při stažené hlasitosti. Jednoduchá zapojení s FETy nebo bipoláry mají mizivou přebuditelnost a horší linearitu při plném signálu. Potenciometrem regulujeme základní úroveň v rozmezí dejme tomu 40dB. Dynamika signálu je dalších aspoň 80dB. Buffer by tedy musel dobře pracovat v rozmezí 120dB. Co má dobrý přenos slabých signálů, špatně si poradí se silnými a naopak. Pokud se omezíme na zapojení potenciometr plus koncový zesilovač, nic si nekomplikujeme a jenom tím získáme. Zrovna nedávno mě rozstřelil jeden mladý začátečník, který tyhle zdánlivě drobné rozdíly neomylně rozeznával na první poslech.
Nu ale dobrá, pokud by někdo potřeboval upravit zapojení pro potenciometr s obligátním odporem 100K (TP169 100K/L je rovněž k dostání), nechť si všechny kapacity vydělí čtyřmi a všechny odpory čtyřikrát zvětší. Bude to pak jen choulostivější na přeslechy.
Mám ve skříňce odloženou krabičku s nakoupenými odbočkovými potenciometry za pár drobných z Číny. Po zběžném ohledání vypadají celkem nadějně. Jsou podobné velikosti jako TP169, ale jsou určené do DPS včetně vývodu odbočky, mají rohatkové krokování a hřídelku s 6 mm tisícihranem. Mají to zmíněné jiné rozložení sekcí 50/50 a jsou k dostání v nejmenší hodnotě 47K. Chystám s nimi trochu dokonalejší zapojení, tam už si i trochu zasimuluju. Pokud by se mi výsledek líbil, zveřejním i to.
Příloha:
Fyziologie TP169.png