To že nemám zkušenosti se stavbou reprobeden, ještě neznamená, že bych o tom nic nevěděl - i když spíš jen teoreticky. Samosřejmě to že mám v 35 let starých bednách MDA2020 neznamená, že bych ho dneska chtěl do něčeho dávat. Elektronikou se celý život profesionálně zabývám a stavbu zesilovačů beru tak jako že si udělám čas i na sebe a udělám si radost
Výběr výkonových integrovaných zesilovačů dneska je, asi jako když si ženská vybírá hadry 
Vyrábím sice poněkud jinou výkonovou elektroniku, ale tohle je fakt bez problémů.Naladění pasivních výhybek - právě toho bych se bál, protože s tím nemám zkušenosti. Vím že pro reproduktor je nejlepší, když je tlumený nulovým odporem zesilovače. To je u aktivních beden dodrženo i na dělících kmitočtech. U pasivních výhybek se ta fáze na dělícím kmitočtu kroutí a reprák není tlumený odporem, ale kapacitou nebo indukčností. Je otázka, jak se to bude navzájem ovlivňovat s jeho mechanickými rezonancemi. Zvlnění charakteristiky to může buď zvýraznit, nebo naopak zatlumit. Navíc často se s dělícím kmitočtem pohybujeme v blízkosti kmitočtu, kde má reprák na charakteristice nějaký zlom. Sice chápu že pasivní výhybky se dělají, jen nevím, jestli dobře naladěná výhybka je opravdu optimální řešení, nebo jen nějaký kompromis. Pro mě je to duchařina a nerad bych na tom strávil mládí
Naladit aktivní výhybky naopak vidím jako velice jednoduché. Zvolím si dělící kmitočet, spočítám pro něj součástky, změřím jak na sebe oba kanály amplitudově i fázově navazují a případně dostavím. Vybavení na to mám. Když se pohybuju v oblasti, kde má reprák rovnou charakteristiku, je snad předpoklad, že tam bude mít i rovnou fázovou charakteristiku. Nebo snad né? Proto taky to třípásmo.Takže bych teoreticky na hotové bedně nic nepotřeboval měřit a musí to na sebe navazovat optimálně. Navíc u aktivní výhybky nemusím dělat s výkonovými prvky (L, C), ale dělám s SMD součástkama a troufám si tvrdit, že od doby, co se v hmotě COG/NPO dělají i větší kapacity, výhybka je prakticky teplotně nezávislá a jak ji jednou nastavím, tak už zůstane.
Otázka volby reproduktorů - chci menší bedny na pověšení na stěnu. Vím, že jsem si vybral poměrně malý basák, ale byl v tom záměr. Stačí mi menší objem bedny. Výkon je víc než dostatečný a asi ho ani nevyužiju. Když naměřím s uzavřenou ozvučnicí nějaký mezní kmitočet, pod kterým to bude padat, mohu to korigovat v zesilovači a využít na to tu rezervu výkonu. Na rozdíl od bassreflexu, což je rezonátor, tahle korekce je aperiodická a nemá vliv na impulzní odezvu. A zase - korigovat něco v zesilovači si mohu dovolit jen v aktivních bednách, kde zesilovač je součást bedny. Aspoň takhle to vidím já.
Jo a od dubového masivu neustoupím, proto ty bedny dělám - aby měly stejný dizajn jako další dubový nábytek. Lamino desky sice vypadají dobře, ale deska s polepenou hranou přece jen vypadá trochu jinak, než dobře opracovaný masiv. Peníze až tak neřeším, samosřejmě nesmí to stát majlant. Možná by bylo zajímavé na vnitřní stranu beden lípnout něco, co by (spíš jen teoreticky) dotěsnilo případné trhliny ve dřevě, ale co by zároveň tlumilo rezonance té dubové desky. Pokud jsou nějaké nápady ... ještě to proberu s truhlářem.
Ještě k těm dvou/tří pásmům. Když jsem ještě jako student zvukařil u country kapely, měli jsme od kulturáku soupravu zesík + bedny Vermona (NDR). Basák šel až kam dokázal, pak tam byly dva výškáče vedle sebe (možná 30 cm od sebe) připojené jen přes kond. Nebylo nutné ani měřit, stačilo se projít před bednama a byl to děs. Středy ostře směrové, na výškách se to mlátilo. Výškáče jsem pootočil do stran, basák jsem omezil možná do 2 KHz. Hrálo to pak úplně jinak. Od té doby mám averzi k velkým reprákům, které chodí výš než do 1 KHz. Takže taky proto to třípásmo.
Uf to jsem se zase rozkecal.
