Tak momentálně vestavuju do kisny dederonské regulační autotrafo. Je to uleželá nikdy nepoužitá funglovka, při 230V v síti dává 0-265V na výstupu. Bude to menší a trochu lehčí než tradiční 10A Křižík, i když podle dokumentace má tahleta potvora 5kW. Kisna má základ z několika částí Al skříní od starých čb monitorů průmyslové televize, strčím do ní krom svorek a zásuvky i ručkové V + mA/A budíky. Softstart ze starého časového relé a rezistoru TR552 16R už funguje. To se to bude fajně kutit. (První vítězství v provizorním zapojení už ostatně máme na kontě ze včerejška).

Dneska se ke mně dostal Sony STR - V4L spolu s gramcem PS - 212A. Docela pěkný, rok 78-80.
Jen na čistku potenciometrů atd, fotka po složený a očistě. Uvnitř snad všechno made in Japan, i Nippony.
Na fotce ještě chybí krytka.

Po připojení CD přehrávače a ARS844 docela čumim, už na 10% to je dost hlasitý a basově líp než moje NADy T760

Byl jsem zvědavý; otevřel jsem tedy svůj nejmilejší zesilovač, abych se podíval co je uvnitř.

No potěš... Takovej krásnej zesík to byl. V jakým stavu je ten můj se teda pana chirurga raději ptát nebudu... Nesnáším krev.

TASK: Rekývr krásnej ALE: Hlasitost na 10% je nějakej parametr? Možná bys měl číst i jiná témata.

Scarabeo:
Dostane nový střeva. Trafo bručí a nedá se dotáhnout - příjde místo něj toroid. Veškerá elektronika půjde do kopru. K životu stačí jen vypínač, přepínač vstupů, nový potenciometr hlasitosti (starý už to bude mít za sebou) a nový koncáky. A samozřejmě VU-metry. Ostatní hejblátka zůstanou jen pro parádu.

Já ti věřím. No vypadá to děsně...

Laminat: Už je to jasný?

Pár dnů jsem dumal nad tím, jestli by se mi nějak nepodařilo miniaturizovat zdroj 2x15V, aby se mi vešel do takové malé plechové krabičky prakticky už vyplněné tím Dispre. A abych nemusel do té krabičky tahat 230V. A aby nebyl externí zdroj zbytečně velký. A aby se dal připojit běžnou napájecí zásuvkou, tedy jen dvoudrátově. A aby to bylo co nejlíp galvanicky oddělený od venku. A aby to nerušilo a nešumělo. A aby to pokud možno nic nestálo. A...
Včera jsem náhodou rozebíral jakýsi vyhozený zobrazovač k soustruhu a vykouklo na mě tohle. Mám vyřešeno.
Ten pětivoltový převodníček můžu věnovat.

Tak tyhle izolovaná DC-DC jsou samozřejmě nejlepší řešení.

Začal jsem chystat propojovací kabely na jarní sraz. Aby byly až čtyři zkoušené zesilovače připojené na buffer stejnými kabely a aby tudíž nikdo nepřišel s teoriemi o různosti kabelových hlasových projevů. Zjistil jsem při tom, že mám málo metráže i konektorů. A k dovršení všeho, že to vyjde dráž než koupit z Číny hotové. Tak jsem se na to vykvák a zrovna objednal 4x metrové toto. Uvidíme, jak se Kitajci vytáhnou.
Takže už na tom vlastně nepracuju.

Tak tehnhle si můžu vzít vlastní - mám cca rok a zatím spokojenost. A nebál jsem se koupit i levnější, fungujou taky dobře, používám je při měření, tohle už je trochu "hájend"

A jak můžu vědět, že sis ten svůj kabel nezačaroval, he?
Hájend by stál majlant. Mně stačí, že vypadají (aspoň na obrázku) vzhledně a že se (snad) hned nezlomí. Jinak si nemyslím, že by to hrálo líp než tkanička z elektra (než jí zoxiduje nikl).

Ja sem u cinskejch RCA spis resil, ze kazdej mel trosku jinej prumer a nekde byly volny, jinde drzely ok. Mozna to byla i souhra s cinskejma samicema....

Jo, u těch tkaniček co postoval Kodl jsem se s tím setkal taky. Co kus to originál. Většinou stačí to roztáhnout nebo splácnout kleštičkama. A čas od času s tím zarumplovat, aby se ošoupala zoxidovaná vrstva na styčných plochách. Takže něco na těch hájendistických pověrách bude. Když totiž úplně vypadne jeden kanál, opravdu se slyšitelně zhorší lokalizace v prostoru.

Bolo by fajn keby si jeden potom experimentálne rozrezal, ako je na tom kvalita tienenia. Plus zmerať kapacitu, to tiež napovie o kvalite káblu.

Měření je v plánu, kuchat to nechci. Ale pokud přeci jen neovládneme zvědavost, můžeme rozpárat ten Kodlův.

ok, vezmu něco ke zničení... Kapacita na metr je samozřejmě důležitá, sem tam něco má i víc než 100pF na 1m, což už začíná být při vysokoimpedančním připojení slyšet.

Normální kvalitní mikrofoňáky a nástrojové kabely mají kolem 150pF/m. Průměrná metráž lepšího linkového dvoužílu má kolem 200pF/m. Vše míněno jako žíla proti stínění. Pod 100pF/m se dostaneš leda u 75Ω anténního koaxu s pěnovým dielektrikem nebo u super-ultra-highend kabelů z unobtainia a tlustých aspoň 10mm (ty jsou ale zase háklivé na vesmírné vibrace).
Přitom je to vlastně jedno, kapacita kabelu tvoří propust spolu s výstupním odporem zdroje signálu a ten je nejvýš v jednotkách kΩ.
Můžeme si připomenout, že běžné a všemi hojně používané šedé 4-žílové propojovací kabely Tesla s DIN koncovkami (považované i v zahraničí za nadstandard, protože měly každou žílu stíněnou zvlášť) měly při délce 1m něco přes 500pF. Přitom se s nimi propojovalo i nahrávání na magnetofon z vysokoimpedančního "diodového" výstupu rádia nebo druhého magnetofonu. Kapacita kabelu tady byla naopak paralelně k nízkému vstupnímu odporu magnetofonu, takže zase nevadila.
Čili bych kapacitu kabelů nijak nedramatizoval.

pi)