Větší dynamiku na konci má ta nahraná skladba, je to Bolero. Na konci určitě bude orchestr naplno včetně párových činelů atd. A jelikož gramofon mívá na vnějším okraji menší sklony ke zkreslení výšek vlivem toho, že jehla nestíhá sledovat drážku, tak mi to smysl dává.

Tu superdlouhou desku z Loděnic jsem kdysi doma taky měl, pamatuju se, že opravdu hrála tiše oproti normálním. A rytí do rentgenů tuším používali v Rusku na nelegální podomácku vyrobené desky. To muselo být něco

Ta skladba ale nemá větší dynamiku na konci. Rambajz není dynamika. Dynamika znamená v hudbě proměnlivost.
Slovo dynamika má v audiu tři naprosto rozdílné významy.
Dynamika záznamového řetězce je rozsah mezi nejslabším a nejsilnějším signálem co se dá nahrát a reprodukovat. Je to čistě technický údaj.
Dynamika nahrávky (DR) je poměr špičkové a efektivní úrovně. Naznačuje jak moc je nahrávka blízká přirozenému charakteru.
Dynamika hudební je střídání různě nahlas zahraných pasáží. Je to výrazový prostředek skladatele nebo interpreta.
Bolero graduje od pianissima po fortissimo, takže celá skladba má velkou kompoziční dynamiku. Závěr je ale jen nejsilnější. V žádném případě není dynamičtější.

Zkreslení výšek ke konci desky značí poškozenou desku, špatnou jehlu nebo neseřízený či prostě mizerný gramofon. U dobré desky na dobrém gramofonu nemáš šanci poznat rozdíl mezi nahrávkou na začátku a na konci. Jinak by praví audiofilové poslouchali z každé strany jen první skladbu.

Hele, když se vrátím k tomu Mládkovi, tak to povídání je fakt dobrý, to se musí nechat. Kolik lidí to asi vzalo vážně?

Lampa: ty obří desky znám. Měly kolem půl metru a mám pocit, že se používaly jako doprovod k němým filmům. Gramofon měl náhon od promítačky aby se nemusel natahovat (ale synchronizovaný to nebylo, sloužilo to jen jako hudební podkres). A byly jednostranný a hrály od prostředka.
Ono CD taky hraje od prostředka a nikoho to neudivuje. (A laser na kraji taky nevypadne).

Na deskách se směrem doprostřed omezuje frekvenční rozsah nahoře. Strop je asi 15k. Dynamika nahrávky zůstává.

Což je i můj argument proti hajendistickým nesmyslům jako že "deska má lepší zvuk, protože analog přenáší frekvence až nad 100kHz." Kde by se to tam jako proboha vzalo? Od mikrofonů (nad 18 až 25kHz strmý pokles) přes mixy (potlačení nadzvuku kvůli kdysi všudypřítomnému AM signálu), záznam na pásu (předmagnetizace cca 150-250kHz plus další intenzivní vf filtrace kvůli korektní funkci Dolby A), rycí hlavu (viděl ji vůbec někdy někdo? Jak by to asi přenesla?) až do drážky (kde se u prostředka desky při 20kHz začíná vlnová délka řádově blížit rozměrům hrotu, přičemž nadzvukové frekvence dál spolehlivě potlačí kinetika a konečná tuhost chvějky...).

Hele, dnes mě vyloženě potěšilo, že se u ThunderBoxů vůbec nemusím omezovat velikostí díry pro basák. Výhybky mám velký jako tác na chlebíčky. Asi budu odteď dělat výhradně bedny s 15".

Stejně tak kdysi koncohájníci adorovali analogové FM rádyjo, aniž by zaregistrovali, že to nejpozději někde u 15 kHz kHz to jde při stereofonním vysílání strmě dolů, protože na 19 kHz máme pilotní kmitočet, který potřebujeme drsně potlačit.

Nejen nahoře, ale i dole, pod 40 Hz to taky musí jít pryč, aby nevyskakovala jehla z drážky.
Kdysi to psal na jistém fóru člověk z Loděnic, ten by to měl vědět.
A ten vrch udáva 14k, vyjímečně až 16k u speciálních nahrávek.

Akorát nechápu, k čemu jsou přenosky do 100k...
A je i z toho jasné proč chcíplo kvadro na deskách, po několika přehráních se signál vyhladil..

to Laminat: FM stereo díky přepínání L-R a preemfázi/deemfázi taky dělá fázovej posuv na vyšších kmitočtech, zvukově bych to popsal jako "lepší stereo" což se leckomu zvukově líbí, i když s věrnou reprodukcí to nemá nic společnýho.

Ransom: S dynamikou máš samozřejmě pravdu, použil jsem to slovo nepřesně, i když to všechno dobře vím. Příště si dám pozor.

Jinak Mládek podle mě o 30 let předběhnul dobu v posměchu hájendistickému přístupu. V téhle větě ho vystihnul naprosto přesně: Hudba je trochu zkreslená, ale o tu nakonec nejde.

Jo. A krom toho - všiml sis, že měl Mládek svou hudbu vždycky perfektně nahranou?
Jinak sorry za obšírnější okecávání. Beru to vždycky zároveň jako veřejnou osvětu.

Jo, on to měl perfektně i muzikantsky. Já znám a umím zhodnotit jeho první dvě nebo tři desky, na nich je hudba velmi umně udělená ve stylu jazzových standardů. A perfektně zahraná. Porevoluční čundrcountry už není pro mě.
A máš pravdu, že i zvukově to zní perfektně. i když na jedné desce myslím býval mix různých nahrávek z různých míst (Český rozhlas, nějaká studia etc.). Asi si to uměl ohlídat v obou směrech.

Ano, je to přesně tak. Nejen nahoře, ale i dole pod 40Hz vlastně nic není. Kdyby chtěl člověk vydat nějakou muziku založenou především na subbasových linkách na LP, pak by ho v Loděnicích patrně poslali do prdele s tím, že takovou funkční desku prostě vyrobit nejde.
A pokud se vrátím k těm vejškám, tak po cca 50 přehráních tam už nebývá ani těch 12,5kHz, což byla mezní frekvence pro DIN45500.
Pokud by člověk začal s tvrdým měřením, pak by došel k tomu, že ten digitál je ve všem lepší. U LP jde především o ten pocit...

Pro pocit a taky jako zdroj jinak nedostupných nahrávek. Pořád mám rád několik desek, které nikdy na jiném médiu nevyšly.
Když zmiňuješ tu německou normu. Dostal jsem za pár drobných starou Příručku techniky HiFi. Zatím jsem ji nikde nenašel digitalizovanou, tak až nebudu mít v zimě co dělat, zase ji naskenuju. Je tam právě téhle normy český výcuc s výkladem (mimo jiné).

Přesně tak. V některých případech prostě neexistuje originální zdigitalizovaný ekvivalent, nebo existuje v digitálu pouze zmršený remastering, který má DR 6dB místo původních 14dB. A to je imho i ten důvod, proč lidi tvrdí, že LP hraje líp. Už jsem to říkal víckrát, ale mám doma hromadu starých nahrávek na kotoučích z rádia OE3 a i to je často zvukově příjemnější, než remasterovanej digitál...byť to často končí někde na 10kHz s odstupem možná 45dB.
Z DIN45500 mám už asi doma jen výtažek pro magnetofony, takže klidně digitalizuj.

Vlastně mám ještě jeden důvod hledat LP, a tím je obal. CD si vytvořily vlastní minisvět bookletů, plechovek, dóz či krabic, ale sotva dostanete CD vložené do dvacetistránkové knihy formátu 30x30cm. Nebo do fiktivních velkých novin. V ČSSR vydávané licenční desky měly často naprosto originální a umělecky hodnotné obaly. Často s překlady písní od dobrých básníků. Takže vůbec není od věci pustit si Déjà vu od C.S.N.Y. ze Spotify a přitom žmoulat v ruce přebal od Supraphonu.

Na ty Jethro Tull přihazuju, tak mi to prosím nezkažte. O tuhle desku jsem před lety přišel a musím ji mít! I když to doma poslouchám v perfektním digitálním Hi-Res.

Jojo, hrozně se mi líbí obal od licenčního Yes - Close to the Edge, kde se jim povedlo původním písmem Rogera Deana napsat "Na samém kraji útesu". a když se na něj dívám, tak si vzpomenu na tu frontu, ve které jsem na tu desku čekal a zážitky v ní a hned mě přejdou nějaké byť jen náznaky komonostalgie.

Včera mi udělali radost když jsem si pustil radio Beat a zrovna mluvili o Ivanu Králi.
Shodou okolností jsem zrovna dočetl knihu od Honzy Vedrala -Neuvěřitelný Ivan Král a musím s názvem souhlasit.Je to borec a snad opravdu největší rocker co jsme kdy měli..Dosud nedoceněn.
Kniha by měla být povinná pro každého bigbíťáka!Vřele doporučuji.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Kr%C3%A1l

A budu z její znalosti taky zkoušenej?

Jsem byl dnes na poště. Akutně jsem baterie zrovna nepotřeboval, ale nadalo mi to.
Ty jsem prostě musel mít!

Gramofonový gramofon je doma. Zejtra skočím naproti do Spojovacího materiálu pro dva šroubečky a jestli něco vyhrabou, budu zkoušet.
Jméno Laminatovo buď pochváleno.