Tedy k zážitkům:
Vismaxy. Aktuální pořizovací maloobchodní cena samotných měničů je kolem 1000€/pár. Mohla by to být volba pro ty, kdo docení kovové membrány a jsou ochotni připlatit si o něco víc vzhledem k užitné hodnotě (Visaton je tradičně malinko cenově nadstřelený). Ty elementární náklady budou nepokrytě vyzývat k neškudlení na materiálu výhybky, bižuterii a truhlařině. Dejme tomu že by mohly být ve finále za nějakých 50-60 tisíc Kč. Tady pak vidím jako obrovskou výhodu možnost před rozhodnutím pro projekt soustavu slyšet. Celkově mi ta myšlenka putovních beden dává smysl.
Minihrombedny: Pro vnitřní reprodukci ve velkém prostoru chybí subbasový fundament, což bylo jasné už od prvotního návrhu. V ostatních ohledech myslím docela zdatně sekundovaly - s ohledem na pořizovačku a původní určení na rambajz u grilu. Tuze rád bych někdy na sraz od někoho vymámil nějaké dospělejší bedny s velkým zvukovodem a nějakým serióznějším basákem.
TD-380 (typové označení na výzvu konstruktéra opraveno): Velmi dobré zužitkování muzeálních kousků. Do spíše menšího prostoru, než jak by sváděl 8" na spodku, a na poklidnou pohodovku. Jinak dojde k destrukci. Za těchto podmínek příjemná reprodukce bez rušivých elementů.
Prototypové dvoupásmo s páskem (doplňte prosím typy, já si je nepamatuju): Tady bohužel slepá cesta, jakkoli by vzhledem mohly budit naději. Špatná volba reproduktorů, které na sebe ve dvojpásmu nedosáhnou, což by nevylepšila ani odladěná výhybka. Středobas vhodný spíše jako střed do troj- nebo čtyřpásma, výška alespoň do troj-, ale raději čtyřpásma, navíc nutně potřebuje dělení třetího řádu. Zde je pásková výška krutě týraná jak nízkým dělícím kmitočtem, tak samotným principem sériové výhybky (buzení špatně potlačenými nejnižšími kmitočty). A ucho spolu s ní.
Kotlik opakovaně dovezl Tesmax 62, aby je slyšel ve velkém prostoru. Není to zlé, historické 6,5" v TQT předvádějí neuvěřitelné věci. Přesto ale do tak velkého prostoru nepatří. Kombinace menší citlivosti spolu s menší zatižitelností by je mohla stát život.
K UMD-365 není mnoho co dodávat. Většina je slyšela už dříve. Omezení pro ně platí ještě trochu přísnější než pro Tesmaxy, při přehnaném příkonu se kevlarový 6,5" s měkkým závěsem snadno dostane až k nárazu do dna magnetu. V menším prostoru se odvděčí dlouhodobě neseroucím zvukem.
Dohodnutý duel malých bedýnek s 6,5" Teslou bych hodnotil asi tak, že bez porovnávání bych byl ochoten poslouchat kterékoli provedení. Má-li to smysl z hlediska technického, finančního a podobně, to ať si každý srovná sám.
Poslední krátký komentář bych si dovolil k pokusu o duel dvou diametrálně odlišných zesilovačů. Jednou jsem uspořádal pro několik zdejších členů malou poslechovku zaměřenou právě na zesilovače. Recept je stále stejný: Vezmi dobře hrající zdroj signálu, pasivně ho rozboč a připoj na vstupy dvou (tří, čtyř) zesilovačů. U všech zesilovačů vypni vše, co upravuje zvuk. Na výstupech všech zesilovačů nastav shodnou výstupní úroveň. Výstupy připoj dostatečně dimenzovanými krátkými kabely ke čtyřpólovému přepínači. Výstup přepínače pak k nějakým slušným bednám. Potom pusť muziku a přepínej. Moje zkušenost je taková, že rozdíly byly tak malé, že byl někdy docela problém je rozlišit. Zvuk všech zesilovačů je totiž při běžném vybuzení v základu prakticky stejný. Rozdíly jsou tak jemné, že je mnozí ani nezaregistrují. Už před aktuálním duelem jsem upozorňoval, aby nebyli účastníci zklamaní. Ty malé nuance je totiž velice obtížné objevit na podobné akci. Nejspíš si jich všimnete v intimnějším prostředí, na několika zcela konkrétních nahrávkách, při napjaté pozornosti, v klidu a spíše v mezních situacích: Buď při úplně tiché reprodukci, nebo naopak blíže k limitaci. Bez přímého přepínání za shodných podmínek navíc bude člověk stále podléhat sugesci podle toho, zda rozdíly očekává předem, nebo zda je popírá. Pokud bude mezi poslechem nějaké přepojování kabelů, přestavování aparatury, a pokud nebude přesně stejná hlasitost, nikdy nebudete mít jistotu, jestli nějaký rozdíl je nebo ne, a jak velký. V okamžiku, kdy postavíte vedle sebe dva zesilovače audiofilské a seriózně konstruované s ohledem na dodržení všech známých objektivních parametrů (rychlost, THD, výkonová šíře pásma, vhodná práce konstruktéra se zpětnou vazbou, dobře zvolené kompenzace, stabilita do komplexní zátěže etc...), dá vám možná dost práce ty rozdíly najít. Nelekejte se, protože je to tak v pořádku. Kdyby každý dobrý zesilovač hrál úplně, ale úplně jinak, na první dobrou, tak že by to poznal i hluchý, právě to by bylo kurva divné. Citelné rozdíly můžete očekávat přesně na opačném konci spektra, u těch úplně nejlevnějších sraček. Dva vintage zesilovače nižší třídy budou hrát každý jinak - mimo jiné proto, že třeba mají nevypínatelné korekce ve zpětné vazbě koncáku (a jejich střední poloha nezaručí rovnou frekvenčku), nebo mají primitivní, sotva hrající topologii, velké zkreslení při všech myslitelných úrovních... Berte to prosím, jako osobní pohled. Nabízím ho ke zvážení, nikomu ho nenutím. Nakolik je nebo není nutné si za malý zvukový zisk připlatit násobek ceny, to je osobní věcí každého soudruha. Já mít prachy navíc, koupil bych si tuhle nádhernou mašinu dřív jak postel do ložnice. Je to něco, co prostě chcete, sotva to vidíte.
|