už jsi se tam stavil ???
stále nemám to schéma SEAK Mono 207S . . .
. . . nespěchá to, jen se připomínám.

Nebojte sa, ja som na to nezabudol. SEAK už kompletne zrušil audiovýrobu, dostal som ešte nejaké pozostatky z výroby, ale nič z dokumentácie, teda to padá.

Víte, co je dost zajímavé? Že se poslední dobou začíná TW200 Stereo objevovat čím dál více kusů!

A ani jeden z nich není pěkně nafocený.

a proč si ho taky nepořídíš ?
potom si můžeš fotit jak budeš chtít . . .

Kde? To že jsem si koupit za 70Kč nějaké vzácné repráky čistě jen kvůli tomu, abych si je mohl vyfotit přestože jsou mi jinak k ničemu je jedna věc, to si můžu dovolit. Nehodlám však jen kvůli nafocení vyhazovat nesmyslné částky, které si dovolit nemůžu. Leda že by to bylo za obdobnou cenu nebo bys mi dělal sponzora. Nezapomínej že to dělám za ty, co něco mají ale nefotí buď vůbec a nebo jako když prase pěstuje kytky.

Thalete, ono ale skoro není CO fotit! Jedno velké trafo, dvě menší, pět elektrolytů, dokupy šest konců a budičů pod krytkama, zpředu dva budíky MP40, páčkový vypínač, doutnavka, konektor pro sluchátka, vzadu Remos přístrojová 6A přípojka, baterie Remos pojistkových pouzder, čtyři reprokonektory, dva pětikolíky a to je všecko! Ani potenciometry to nemá.. Uvnitř je jenom dlouhá dps přes celou šířku zesu, na které je celkem hovno a to je celý ten celokřemíkový zázrak 2x100W/8ohm z roku 1970...
Faktem ale zůstává, že výroba podobného zesilovače v dnešních podmínkách a cenách by stála hrozný peníze: dolní plech je tuším 3mm AL elox, přední, zadní a horní plechy 2mm AL elox, dva budicí transformátorky s extra kvalitními nízkoztrátovými plechy 0,35mm, dva měřáky MP40 se zákaznickými stupnicemi v dB, cca 400VA síťové EI trafo a hlavně dva ODLÉVANÉ černěné boční chladiče s pauzami a zafrézovanými ploškami pro pouzdra TO3+černě eloxované krytky na ně, hromádka součástek tak za pětistovku, ručně tříděné 2N3055, zcela jistě tříděné KD606 atd. Jen ty povrchové úpravy /elox+sítotisk/ by dneska stály tak dva tisíce, možná i víc.
Přiznám se, že po testech jsem svůj TW200 přeosadil z originálních RCA 2N3055 z roku myslím 1974, které mi poslal Danhard, na 2N3773 ONSemi. Při ohřátí chladičů nad cca 50°C a impedanci lehce pod 8 ohm už byly i vytříděné 3055 zcela mimo SOA a to byl možná důvod poměrně velké poruchovosti těchto zesilovačů. Vydržely jen ve stacionárních instalacích s konstantní zatěžovací impedancí a nebuzené nadoraz.

Mimochodem, Karle Vaněčku alias transiwatte, hoď sem pár fotek těch svých replik, ať posoudím nakolik se to podobá originálu
Zkusím vyhrabat sadu fotek od Ivana Stuchlíka, který mi jich myslím deset poslal, než jsem od něj zesilovač za 4k koupil. Které úložiště je uživatelsky nejpřívětivější a nekurví fotky?

Tady nejde o to jak je to složité, tady jde o to, že až se budou chtít generace budoucí podívat jak vypadal TW200 tak o něm najdou kulový. Nenajdou ani rozumnou fotku, natož schema. A že by se to zdokumentovat mělo protože přijde čas, kdy se nebude vědět že se tu vůbec vyráběla nějaká elektronika. Zrovna TW200 je svým způsobem výjimečný stroj a bylo jich vyrobeno málo. Měl by tu mít své místo.

Ano, stejná situace je třeba s TWM140, což je vlastně standardní TW140P, ale s mixážní nástavbou pro dva mikrofony, dva magnetofony a dvě magnetodynamické přenosky, se čtyřpásmovými korekcemi na výstupu. Těch se zřejmě také vyrobilo také tak málo, že dodneška nemůžu sehnat schéma té mixážní části. Kdyby to schéma TWM140 někdo měl, rád vyměním za schémata mixpultů TM120 a TM140. Rovněž mi chybí zapojení ekvalizéru Elektronika TK160. Kdyby někdo byl ochoten měnit, mohu nabídnout kompletní servisní manuály /z těch zajímavějších/ od monitorů ARS641-R12, ARS651-R16, zesilovačů A2200, A2400, DJské konzole AZL123, PA přístrojů TeVr jako AYZ034, AYZ035, AYZ036, AYZ040, AYZ060, AYZ061 a hróóómadu dalších.

Tak kolik zatím máme originál výrobních čísel? Já mám na funkčním exempláři 00195 a pak mám ještě dva zadní panely s čísly 00231 a 00232. Kdo další má originál ?

095; 099; 349

Transiwatte, hoď sem pár fotek těch Tvých duplikátů, ať se pokocháme. Vím, že Tvůj duplikát TW30G vypadal celkem dobře, tak se pochlub i s duplikátem takového pokladu

ok1hga: odkud je máš? Odněkud vyřazené nefunkční, nebo jely do poslední chvíle před nějakou rekonstrukcí či vyřazením?

jejich historii bohužel neznám,
jen vím, že byly posledních asi 15 let v depozitáři jednoho divadla nebo spíš divadelního klubu . . .
Zatím jsem na ně neměl tolik času, abych se tím mohl nějak více zabývat . . .

ok1hga, a neprodáš jeden? Ten s tím vyšším výrobním číslem.

Nezlobte se prosím, že po tolika letech oživuji toto vlákno o TW200 Stereo.
Bude to trochu delší, ale vzhledem k tomu, jaké unikáty tyto zesilovače jsou (vyrobeno něco málo přes 600ks pro celou ČSSR) si myslím, že případné šťastné majitele originálních TW200 Stereo by to mohlo velmi zajímat, protože mé poznámky se týkají zásadního zvýšení spolehlivosti těchto zesilovačů.
Ty zesilovače mají několik specifických, nepříjemných problémů (byly vyvíjeny ve dvou verzích a ve velké rychlosti, dokud ještě šly dovézt RCA 2N3055). Právě kvůli těmto specifickým problémům, kterým jsem zpočátku nevěnoval moc pozornosti, se bohužel stalo to, že jsem jeden zcela originální, nikdy nepoužitý a krásný kus od Jardy Hepa, původně zabalený ještě v původní krabici, s papírovou lepicí páskou HiFi Servisu Praha, bohužel komplet oddělal, resp. koncové originály RCA 2N3055.
Jak mě to mrzelo, to si snad ani nedovedete představit. Začal jsem tedy pátrat po příčinách, co se vlastně stalo - každý kanál zesilovače pracoval s přirozeným signálem do jedné, striktně 8R soustavy (úzkopámové ozvučovací speciály 18xARO689 + 1x DT50).
Zesilovače TW200 mám dva, proto jsem druhý zapojil do dvou čistě odporových zátěží 8R2/100W, přes limitér AYZ034 vybudil přirozeným signálem z opravdu dobře natočeného CD a sledoval, co se bude dít.
Odšrouboval jsem krytky koncových a budicích tranzistorů a z úžasem zjistil, že i při buzení jen mírně limitovaným, přirozeným signálem (limitovaným jen mírně kvůli špičkám, které by zesilovač zbytečně zaháněly do limitace) jsou všechny 2N3055 rozpálené tak, že jsem si doslova spálil prst - kdežto masivní radiátor byl i v nejbližším okolí prakticky studený, no - možná jen trochu vlažný.

Nebudu Vás napínat - hlavní příčina doslova brutálního přehřívání výkonových tranzistorů (dosti topí i budicí a stabilizačně-kapacitně násobící KD606 a KD607) - je v neuvěřitelně drsné, po odlití bloku chladiče zřejmě nijak dále neopracované, dosedací ploše výkonových tranzistorů, které jsou navíc opatřeny nezvykle tlustými, slídovými podložkami tl. 0,1mm a jsou zcela suché. To mne překvapilo také, protože o husté, silikonové vazelíně se už tehdy dávno vědělo, že velmi pomáhá zlepšovat přestup tepla z polovodičů do chladičů.
Poprvé byl tento "objev" (silikonová vazelína) použit už v r. 1965, v prototypu a následně ve všech sériích zesilovačů Transiwatt 3G s Ge koncovými tranzistory 0C26, později i u "muzikantských" TW100G a TW100L a HiFi zesilovačů TW30G z let 1971-1972.
Při vědomí těchto skutečností a z tohoto pohledu naprosto nechápu, proč v nejvýkonnějším, tuzemském celo-Si zesilovači, zůstaly dosedací plochy chladičů neopracované, suché a s tak tlustou slídovou podložkou, vhodnou tak leda do Remosky či žehličky..
Skutečně, v letech 1970-1971, kdy probíhala hlavní produkce finální verze TW200 tak, jak ji známe, to byly suverénně nejvýkonnější tuzemské, navíc kompletně celokřemíkové zesilovače (až na ty dvě GA205 u indikátorů), navíc s americkými koncovými tranzistory. Na monofonní zesilovač podobného výkonu se Tesla zmohla až v půli roku 1975, po dokončení vývoje KD503 (zahájení 1973) a po konstrukci mírně archaického, příšerně topícího a žeroucího zapojení AUJ635.
Nebudu Vás napínat - náprava sice nebyla jednoduchá, ale podařilo se. Po odpojení a demontáži výkonových tranzistorů z obou žeber, jsem žebra odnesl člověku, o kterém už dlouho vím, že ve strojařině umí zázraky na počkání a nemožnosti do tří dnů. Vysvětlil jsem mu, že ty dosedací plochy potřebuju hladké, lesklé a hlavně rovné. Mrknul na to a děl "stav se pozítří, uvidíme co s tím pude udělat".
Pozítří navečer jsem si vyzvedl žebra, kde byly dosedací plochy tranzistorů doslova vyleštěné do černého zrcátka (znova načerněno nějakou kapalinou, co se používá v CZUB na studené černění železa i barevných kovů) a pak na mě mluvil nějakou strojařskou hatmatilkou, co se týče metod frézování a následného leštění povrchů. No, nerozuměl jsem mu z toho ani hovno, snad jenom to, že rovinnost všech těch komor pro tranzistory je v tisícině a že by to mělo na ty moje serepetičky stačit. Ve firmě, kde používají výkonná ONS pouzdra TO264, ale i některé TO3 a podložky si vysekávají sami, jsem si vyzvedl podložky pod TO3, z nějaké narůžovělé 0,15mm fólie, kterou prý používají pod 250W a 300W pouzdra TO3. Podložky byly trochu velké, tak aby nebyly tolik vidět, obřízl jsem je skalpelem přesně podle okolo aktuálních pouzder 2N3055.
Měl jsem před lety z prdele kliku, že mi Václav Daněček (danhard) poslal asi 10ks origo RCA 2N3055 s datecode 1972 a všechny s Ucer>120V při Rbe=22R, tak jejich výměna za poškozené, není snad až zas takový prohřešek.
Po seskládání zesilovače jsem s úžasem zjistil, že tranzistory jsou při plném (opět limitovaném) buzení jenom vlažné a teplo se poměrně dobře absorbuje do žeber. Dokonce jsem byl tak odvážný, že jsem pak zesilovač s takto upraveným chlazením, budil sinusovými signály 60Hz, 1kHz a 10kHz - tranzistory byly pochopitelně o dost teplejší, ale stále se na nich dal udržet prst.
Na těch 10kHz a později ještě 20kHz (s odpojeným Boucherotem) se ukázal problém.
Způsobuje jej neskutečně pomalý budič (vinou KD606) a výsledkem je SR celého zesilovače sotva 10V/us. Já chápu, že TW200 Stereo nebyl konstruován jako HiFi zesilovač, ale primárně pro ozvučovací účely, neboť svazarmovci v té době byli v tomto oboru "v laufu" a postrádali hlavně pro "bigbít" dostatečně výkonné zesilovače.
Jenže s takto pomalým zesilovačem je jeden problém. Nechci to rozvádět do podrobností, protože tento post budou zřejmě číst i méně zkušení. Omezím se tedy pouze na konstatování, že takto pomalý, 100W zesilovač má velmi nepěknou vlastnost. Při překročení výstupního napětí přibližně oněch 10-12V rms, se výsledný zvuk jakoby "sleje do jedné koule", zvuk jednotlivých nástrojů je prakticky nečitelný, je citelně slyšet jakoby "odtrhávání" výšek a celkově je reprodukce velmi nepříjemná.
Mohlo mě to hňupa napadnout, protože téměř stejné zapojení budiče, bylo už použito v panelovém, HiFi koncovém zesilovači TW50S, kde ovšem ale byl budič zakončen rychlým, 30MHz tranzistorem KU601 - a bez problému tam budí dvě KU605 na výkon vyšší, než 50W a se SR přes 30V/us. Stavěl jsem již dříve dvě repliky TW50S - upozorňuju případné zájemce, že pokud se pokusíte o totéž, tak TW50S nerozchodíte bez tranzistorů KU605, vyrobených cca před rokem 1978. Někdy v tomto roce totiž byly na tranzistorech řady KU605-KU608 a KUY12 provedeny nějaké úpravy ke zlepšení spínacích vlastností, ovšem na úkor opravdu prudkého zhoršení linearity a při současném zvýšení jejich Ft nejméně o třetinu, ale spíše až dvojnásobek oproti "starým" verzím KU605, vyrobeným do onoho roku cca 1977-1978.
Já do těch TW50S použil opravdu staré kusy KU605, vykuchané z výkonových kinozesilovačů AKW216, které na sobě měly datecode 1973, nebyly při výkonu 15W nijak namáhané a ani po takových letech provozu kupodivu nebyly "rozpárované".
Zkoušel jsem v budiči TW200 použít jeden takový "starý" kus KU605, ale se zlou jsem se potázal. Zesilovač se i s Boucherotem 220n+8R2 rozkmital tak, že jsem měl strach o koncové tranzistory a nijak, ani brutálním zvýšením kompenzace budiče, či úpravou hlavní smyčky ZV nešel uklidnit.
Neměl jsem odvahu, použít v budiči třeba některý ze starších exemplářů KU602, které též byly známy tím, že kusy z počátků výroby vydržely až neskutečné věci. Daly se s nimi při parametru pouhé 3A/10W a 30MHz úspěšně provozovat až 25W/4R klidné zesilovače a ve zdrojích přežívaly brutální nárazové proudy až dotud, dokud jim neuhořel emitor.
Vyřešil jsem to fakt prasácky.
Ukázalo se, že v budiči namísto pomalé, 2MHz KD606 výborně a bez potíží fungují kdysi "na někdy" odložené 10MHz tranzistory KDY25, které mají při daném Ic a podle Teslou uveřejněného grafu, Ft nejméně 15MHz. Protože to bylo ještě to starší niklované provedení pouzdra, tak prasácky jsem acetonem smazal označení a špekuloval, co dál. Pak jsem si vzpomněl, že v jedné nedaleké reklamce mi jeden vyslovený ďábel kdysi dokázal natisknout na teslácké elektrolyty úplně jiný potisk. Takže jsem tam zajel a podle oskenovaného fontu té původní KD606, ďábel dokázal přes jakousi divnou fólii natisknout na ty KDY25 nové označení KD606, které ani nejde prstem smazat Dokonce bylo možno drobně povolit kompenzace v budiči, zmenšit kondenzátor v hlavní smyčce ZV a vrátit i původní Boucherot 47n+15R/2W.
Zesilovač se po všech těchto úpravách chová zvukově velmi kultivovaně, změřená SR je kolem 33V/us a vzhledem k průměrnému odstupu rušivých napětí -92dB (každý kanál má drobet jiný, vzhledem k pozici obvodu na desce, vyzařování síťového trafa a umístění budicího trafa) by momentálně takto upravený TW200 Stereo nejspíše šlo považovat za plnohodnotný HiFi koncový zesilovač.
Neměřil jsem DF, ale je obecně známo, že koncové stupně v tomto zapojení, s koncovými tranzistory buzenými z nízké impedance, s absencí výstupní tlumivky i kontaktu relé, jej mají poměrně vysoký (AUJ635 s odpojeným výst. trafem, má DF asi 200).

Snad bude tento příspěvek někomu k užitku.