Elektronika Praha byla tak trochu pověstná tím, že jim přístroje chodily s kdečím, takže i v sériové výrobě se třeba v TW140 Studio daly najít dvojice KD617/KD3055, což je ale prasárna hodně tlustého kalibru, 20355 obecně jsou známé tím, že jim při větších proudech klesá beta skoro až na jednotky, maximálně desítky. No a protože my enefáci víme, že npn tranzistor je v Transiwattu buzený přes bootstrapový kýbl, měl by mít co největší betu, ideálně dvojnásobek bety tranzistoru pnp. Schválně jsem takto osazený zesilovač měřil /byl z fabriky, nikdo se v něm nerejpal, to bych poznal/ a naměřil jsem do 4 ohm slabých 30W a silně nesymetrickou limitaci - jinak řečeno chodilo jim to, ovšem nikoliv optimálně a tak tam cpali to, co zrovna sehnali - co si budem povídat, začátkem 80.let nešlo v Tesle koupit nic rozumného a jenom díky tomu, že jsem tam pracoval v servisu, tak mi holky z prodejny a ze skladu vždycky něco schovaly a kolikrát toho bylo tak málo, že se to na prodejnu vůbec nedostalo. Třeba koncem 70.let sehnat mizerný kondenzátor 5G/50V byl skoro nadlidský úkol a bz známostí či šukání prodavaček jste neměli nárok..to samé KD503, které přesto, že v té době stály 365,-Kč/ks, nebyly k sehnání, nebyly rozumné žluté MKT svitky řady TC205, byly jen ty mizerné TC235-237, hovňáky a v menších kapacitách semtam maďarské Remixy. Jednu dobu vůbec nešly sehnat blbé KC509, tak jsme vyrobili přípravky a vybírali na šum z obyčejných KC508, nebo KC507. Můj kámoš používal na vstupech předzesilovačů vf tranzistory KF524 nebo KF525, které kupodivu dost málo šuměly, akorát se musely v desce překřížit vývody, KF to měly jinak, než KC. Za toho socialismu to opravdu byly mnohokrát absurdní situace, kdy my jsme měli na servisu třeba 300ks KC508, které jsme nikdy nemohli spotřebovat, na prodejně nebyl ani kus a od mistra jsme dostali zákaz převodkami převádět přebytečný materiál na prodejnu. To jsem tehdy nechápal a nechápu to dodnes.
|