díval jsem se na schéma cv1460, korece ve zpětné vazbě koncovýho stupně je tuším specialita dualu, ale diferák je z j-fetů a vstpy mají j-fet sledpvače, může to dělat takovej "měkčí" nebo někdo říká lampovej zvuk.
Já zkoušel mosfety v diferáku DPA222 a rozdíl neslyším, a stejně hraju na yamahu AX490

Korekce ve zpětné vazbě jsem kdysi měl u Transiwattu, ale ne toho klasického - byl to typ TW44 Junior. Koupil jsem ho někdy na konci totáče jako stavebnici v prodejně Ve Smečkách a sám sestavil, to bylo radosti ... než jsem postupně během několika let zjistil, že hraje strašně protivně kvůli nevypínatelnému Loudness s nevhodným průběhem (to jsem si úspěšně dokutil na vypinatelný a průběh upravil) a velikému přechodovému zkreslení. S tím už jsem si rady nevěděl, takže už se 25 let válí v komoře.
Úplně stejně to má Tesla AZS 222 a AZS 223.

Však to jsou skoro shodný koncáky. Všechny vyhlášený bídným zvukem. TW40 je proti tomu hájent.
Korekce ve feedbacku konce by nemusely být problém, kdyby měly zdvih dejme tomu +/- 6 dB. Jak to je víc, začne to dělat v krajních polohách neplechu.

Korekce ve zpětné vazbě koncáku mají i Luxmany řady revolver a žádný problém tam není.

Však ty korekce taky nemají velký zdvih, ne? Nebo jo? U lepších zesilovačů většinou registruju zdvih do 10dB.
Kdyby se ty korekce dělaly se zdvihem +/-15 db jako u samostatných korektorů, tak při běžném zisku koncáku kolem 30dB (citlivost něco přes 0,5V pro 100W/4R) bys na krajích pásma utahoval ZV až na 15dB, případně povoloval až na 45 dB. Udržet v takovým rozsahu stabilitu už by bylo docela umění. Teda ne že by to nešlo vůbec. Ale hlavně ta hodně utažená ZV bejvá problém.
Kdyby to nešlo vůbec, nedělali by to věhlasní výrobci.
U těch TW44 a AZS22x je ale každopádně úplně jinej problém než zrovna korekce ve zpětný vazbě. Ty jsou zprasený tak nějak celkově.

U L-410 je zisk myslím kolem 45dB, takže ty korekce s regulací +-8dB na 100Hz/10KHz (což na okrajích pásma bude možná +-12dB) jsou v pohodě.
TW44 nekomentuji, to nemá ani smysl rozebírat.

Kdyby někdo chtěl TW44, tak můžu jeden kus zprostředkovat...
Nekoukal jsem na dokumentaci a jsem línej ji někde dohledávat. Jak je tam vyřešená střední poloha, případně vypnutí korekcí?
Jednou jsem kuchal letitý jednoduchý zesilovač od Scotta. Potenciometry v korekcích měly střední polohu aretovanou, na středu měly odbočku, a to tak, že na tom zaaretovaným středu byl sběrač zaparkovanej na kovový plošce tý odbočky. Zároveň v basech byly paralelní kondenzátory zapojený ne do vývodu sběrače, ale do tý odbočky. Ve výškách do tý odbočky vedl odporovej dělič paralelní k potenciometru. Byl tím docela dobře definovaný rovný průběh při korekcích ve středu. Jenom ty potenciometry by nešlo nahradit ničím běžným. Leda přepínačem.

Ad TW44: Celý návod mám ještě doma originál ze Smeček. Přikládám schema, třeba se někomu bude hodit.



Jak vidno, vypínání korekcí není řešeno nijak. Ale to by ještě tak nevadilo. O něco horší je, že jak vidno není nijak řešeno ani vypínání fyziologie, je tam prostě natvrdo. To se dá naštěstí vyřešit jedním přepínačem po vzoru TW140. Nejspíš se nějak dá vyřešit i to příšerné přechodové zkreslení (na vedlejším fóru o tom určitě něco napsal pan Sinclair), ale pro mě to nestojí za to. Možná jsem měl tenkrát prostě smůlu na horší kus, protože klidový proud je natvrdo určený třemi diodami v sérii, bez jakékoliv možnosti nastavení.

Ad korekce ve střední poloze: Něco podobného jsem zaznamenal u svého stereo receiveru od Sony. Ve střední poloze je mechanická aretace, a je tam i slyšitelný / měřitelný skok na přesnou 0dB hodnotu korekce. Ta dráha určitě není spojitá jako v obyčejném potenciometru.

Já ty dvě témata blbě navázal. Dotaz byl mířený na toho Unicornova Luxmana.

To přechodový zkreslení tam je, protože ten konec nemá kliďák žádnej. Tři diody mezi bázemi koncáků nevytvoří tak velké předpětí, aby kliďák vůbec vznikl. Darlingtony na konci jsou poněkud nešťastný, musely by se vyměnit za klasickou kaskádu budič-konec, každý s vlastními emitorovými odpory, a dobastlit tam nějaký běžný zdroj předpětí s teplotní stabilizací, aby se dal kliďák nastavit a neujížděl (tranzistor na chladiči koncáků plus dělič, případně přídavná stabilizace termistorem). A pak by ti tam stejně zbyl ten veskrze primitivní rozkmit a diferenciál. Nemá to ochranu proti zkratu a přetížení... Prostě je to na výměnu celýho konce. LM3886 proti tomu bude vstupenka do ráje.

Kdysi v šedesátých letech uměla Tesla i HiFi-klub udělat korekce i volume pomocí přepínačů - asi nejlepší, co může být. Ale bylo to drahý a tak se k tomu už nikdy nevrátili.

Luxman má vypínač, kterým se korekce obejdou a je tím pádem zařazen vlastně jen pevný odpor pro nastavení zisku.
Navíc ZV je u Luxmanů řešena jako dvojitá, tzv. "Duo beta circuit", s dvěma různými zisky. Jedna vazba (slabší) pracuje celorozsahově, druhá (silnější) je určena pro subsonický pásmo až do DC. Proto má Luxman sice celkově nízký DF, no poměrně vysoký ve spodním pásmu a pracuje beze změny úhlu fáze.

Aha, já jsem to špatně pochopil. Ono je to i nemístný, rozebírat TW44 zrovna ve vláknu o nejkrásnějších zesilovačích, za to se omlouvám:-) Pamatuju se, že to přechodový zkreslení bylo slyšet uchem, stačilo potichu pustit sinus a přibzukávalo to do toho jak kazoo.
Já už TW44 určitě předělávat nebudu, leží to v komoře a na nic to nepotřebuju. Ale díky za rozbor. Jenom jsi mi nasadil brouka do hlavy s nevhodností darlingtonů na konci, protože ve VURT monitorech jsou použitý taky (2 páry BD649/650).

Ono to jde taky,samozřejmě. Akorát že z diskrétních tranzistorů je to komfortnější. V Darlingtonu nemůžeš vyměnit budič za rychlejší, nemůžeš měnit jeho emitorový odpor, emitorový odpor koncového trandu je společný pro oba, blbě se to řadí paralelně (kdyby člověk chtěl). Sýkora dělal z toho, co bylo dostupný. A snad věděl co dělá.

Hele, ty s těma broukama do hlavy nepřestaneš Jsou tam řazený dva páry paralelně.

Podívej, teorie říká něco, a praxe zase občas něco jinýho.
Teorie říká, že kvazikomplementár hraje hůř než komplementár. Moje milované kvazikomplementární monstrum hraje slušně a líbilo se aj ve společnosti lepších zesilovačů a posluchačů.
Našel jsem to povídání od Sinclaira. On tam doporučuje přidat do kaskády těch tří diod ještě jednu schotkyho a jemně doladit trimrem. Předpokládám, že Sinclair ví co říká. Já bych se toho ale bál. Bez emitorových odporů stačí drobná chybka a bouchne to.

Tak udělejte MISS zesilovačů a MISS recieverů.

Ja mám veľmi dobré spomienky na zosilňovať Trasiwatt 40. Našetril som na neho na strednej škole a fyziologickú reguláciu hlasitosti som upravil podľa posledného odporúčania z Amatérskeho rádia. Sám som si postavil k nemu vynikajúce trojpásmové reprosústavy - dnes osvedčená klasika s osadením ARV3608, ARZ4608 a ARN6608. Výhybka bola odladená z (asi) AR.
Hralo to vynikajúco. Žiadne prechodové skreslenia som tam nepočul. Zostava bola excelentne zladená.
Ak si dobre spomínam...

A bol aj veľmi pekný. Elegantný hliníkový čelný panel v dreve. Tlejivka na paneli na mňa milo žmurkala.

Tak to si proste spomínaš blbo. Ja si spomínam, ako dobre hrali ARS825...a ako hrajú v skutočnosti? No na piču. Rovnako ako aj zostava, ktorú spomínaš. Len vtedy si ju s ničím normálnym nemohol porovnať.
Ako úžasne jazdila Lada 2107...áno, kým sme nesadli do Mercedesu 124...

Myslel som to samozrejme ako recesiu. Ako zidealizované nostalgické spomienky na časy rannej mladosti

Na druhej strane, keď si spomeniem, na čom vtedy moji rovesníci počúvali hudbu - stereo "rádiokazeťáky", gramorádiá Tesla s "kryštálkou"... Výnimočne plastové "hi-fi veže". Tak v tejto "konkurencii" v čase analógu to obstálo veľmi dobre.

A keď vidím, ako počúva (video) hudbu väčšina dnes...

Přímo z repráčku v telefonu, v lepším případě z malého přenosného repráčku. Mono, to je ono!

Ale těžko jim to vyčítat. Oni se už s mobilem v ruce narodili, a "jejich" dnešní mainstreamová popmusic je vyprodukovaná, smíchaná a zmasterovaná tak, aby na tom zněla v rámci možností dobře, resp. tak, aby z toho vůbec něco bylo slyšet. Naopak se vlastně skoro nedá poslouchat na normálním zařízení.

Oni majú podľa mňa "obrovskú výhodu" - hudobný hluch. Ja si nedobrovoľne denne vypočujem, teda odtrpím nejaký čas trápenia zvukom "Expres" (lebo manželka) - som z toho dosť nesvoj.