Ono to asi nakonec docela smysl dává. Vstupy a výstupy in-out pro příslušenství (třeba ekvalizér) mají ty vyšší řady od Sony samozřejmě taky. Jenomže to je ještě před regulací hlasitosti a před tónovými korekcemi. Čili pro aktivní bedny nepoužitelné.
Výstupy odvozené až z úplného konce mají všechno, co si uživatel může přát. Funguje přepínáí vstupů, funguje hlasitost a korekce, funguje dokonce i odpojení beden, pokud chceš poslouchat z výstupu zesilovače na sluchátka. Jenom mi to teda pořád připadá jako zbytečný dvojí průchod signálu přes koncový zesilovač. Ale třeba to opravdu nevadí, třeba mají ty konce při odpojené zátěži tak minimální zkreslení, že se to dá zanedbat. To netuším, to by mě docela zajímalo.

Ransome, ještě co se týče případného výběru "lepších" OZ než je NE5532 nebo něco podobného. Myslím, že pro takovéhle jednoduché použití to nemá smysl vlastně nikdy. Protože ten signál už přes OZ tohoto typu stejně mnohokrát prošel v mixu a dalších zařízeních ve studiu, kde ta hudba vznikala. Velmi zajímavé pojednání je tady:
http://nwavguy.blogspot.com/2011/08/op- ... facts.html

Vida ho, Grundiga.
Ono to bývávalo takhle řešené u historických zesilovačů pro ozvučování. Hlavně tam, kde bylo za koncákem výstupní trafo - jedna odbočka trafa byla pro linku s úrovní 0dB při plném vybuzení, pro případné řetězení zesilovačů.
K těm OZ. Já jsem k podobným věcem poněkud skeptický, nikdy se tím netajím. Nevím jistě, jestli se ve špičkové studiové technice používají zrovna obligátní NE5534. Ale obecně vidím v HiFi a highendu urputnou snahu reprodukovat nahrávky o několik řádů náročnější technikou, než jakou byly ve studiu pořízeny. Což je podle mého nesmysl.
Samozřejmě, rozhodně bych se dnes nepokoušel dělat předzesilovač pro přenosku nebo pro mikrofon s historickým uA709. Speciálně u phono preampu bych výběr OZ nepodceňoval. U aplikací na linkové úrovni ovšem podle mého nejvíc udělá správné impedanční přizpůsobení, případně (pro nejvyšší nároky) symetrie.
Na ten článek se určitě v budoucnu podívám líp. Díky za tip.

Samozřejmě záleží na vhodnosti pro daný účel. On to tam má rozebraný a vyargumentovaný docela důkladně, opravdu to stojí za přečtení. Ještě je tam druhá část, kde se zamýšlí nad výběrem OZ pro svůj sluchátkový zesilovač:
http://nwavguy.blogspot.com/2011/08/op- ... ments.html

A ta 5532 je opravdu všude, pokud tam není něco ještě levnějšího:

The 5532 is the corner stone of nearly all high-end professional audio gear which means most of your music has already been well steeped in 5532 goodness. If you dislike the “sound” of 5532 that means you must also dislike most of the music available.

Mně se tenhle přístup zamlouvá. Připomíná mi to můj oblíbený argument proti kabelové magii: Běžte se podívat do studia, jakýma kabelema se nahrává.

Přesně! Ohledně magie a poslouchání očima mě ještě mimořádně pobavil výsledek tohohle slepého testu:
http://matrixhifi.com/ENG_contenedor_ppec.htm
To je takovej rozdíl ve vybavení, že výsledek překvapil i mě. A vlastně to podporuje jeden z hlavních zdejších narativů, že největší rozdíl v kvalitě poslechu udělají reproduktory (a samozřejmě akustika) A sorry, že sem dávám pořád nějaké odkazy, odkládám si to částečně i pro sebe na pozdější použití

Dobrý odkaz. Ale highendista ho snadno zodpoví, můžou za to bedny, co by taky chtěli za $1850! Až budou mít ty za alespoň 10 ale raději 30 tisíc USD, tak rozdíl určitě poznaj.

Proto nemá smysl se o určitých věcech přít.

Pane Posluchači, ja by som veľmi rád vidiel fotky VURT monitorov.
V jednom modrom AR si na niečo podobné matne spomínam. Na výškách hliníková kalota?

OK, není problém, nějaké fotky mám, zítra ještě něco nafotím a fotky sem dám. Já jsem viděl fotku v AR 93-05, je to v článku "Reproduktory a reproduktorové soustavy trochu jinak" od B. Sýkory (protože ty bedny jsou jeho konstrukce).
Na výškách je kalota Vifa D25TG-55-06, vypadá hedvábně.

Takže tady máme: 2x VÚRT Studio monitor (L+P), rok výroby podle výrobního čísla pravděpodobně 1993.



Osazení:
Basy: Nevím přesně. Našel jsem rozhovor s B Sýkorou, kde uvádí, že reproduktor vyrobil podle jeho požadavků Andrej Cimbala předěláním reproduktoru Tesla, "který byl tak silně upraven, až byl nakonec i dobrý." Základem je evidentně ARN 860x.
Středy: Vifa C13MH-09 08 ohm (nepodařilo se mi k němu skoro nic najít - pokud někde něco máte, uvítám.)
Výšky: Vifa D25TG-55 06 ohm. Jak na to teď koukám, tak možná ani není hedvábná, nevím. Vizte foto.





Provedení: basreflex, vnitřní objem cca 60l, ladění cca 35 Hz. Zrcadlově nesymetrické umístění reproduktorů na čelní stěně, bohužel nevím, která má být levá a která pravá.
Aktivní výhybka 24 dB/oktávu tvořená variable state filtry s OZ. V každé bedně 3x zesilovač s 2x paralelně řazeným koncovým párem BD 649/650. Vstupní a korekční obvody, výhybka, zesilovače, ochranné obvody a zdroj tvoří odklápěcí zadní stranu bedny.

A ještě přikládám všechna schémata, pokud to někoho bude zajímat. Komentáře uvítám.
Na vstupu jsou zajímavě řešené korekce okrajů pásma, průběh korekcí jsem si z čisté zvědavosti nasimuloval:

Co je tam za OZ? Když se tak na to dívám, přes kolik OZ ten signál prochází, tak mě to skoro až děsí, co z toho může na konci zůstat...

Díky za postřeh. Velká většina z toho je NE5532 od Signetics. Teď koukám do těch schémat - všude, kde je něco jiného (třeba LF411) je to ve schematu označené.
Podle mě je strach z OZ iracionální. Pokud je konstruktér správně vybere a použije, tak jejich parametry pro průchod audio signálu jsou více než dostatečné na to, abys neměl šanci to poznat. A ve studiu už to stejně přes velkou spoustu OZ prošlo - co asi bude v každém mixu mnohokrát zřetězené za sebou, libovolném analogovém procesoru, přehrávači atd atd.? Dával jsem do totohle vlákna link na zajímavou úvahu v tomhle směru, určitě doporučuju k přečtení. I když uznávám, že tady se to všechno násobí tím velkým počtem OZ v řetězci

Dnes už je to hodně jinak, OZ je akorát na vstupu ADC a pak už je celej mix digitální... Tohle platilo možná do poloviny devadesátejch let...

Dikes za vynikajúce foto. Pohľad na namakanú analógovú NF obvodovú techniku niekoho takmer vydesí, iného poteší a zaspomína si na minulé nesamplované a nekvantované storočie
Kedy to bude prosím na predaj?

To každopádně. Ale uvědom si, že největší duchařinu s OZ dobrovolně podstupují highendisti s jejich veskrze pozitivním vztahem k vintage deskám masterovaným z analogu.

No, od poloviny devadesátých let všechno v digitálu....
Odbíháme sice od tématu, ale zareaguju. Obecně máte samozřejmě s digitalizací pravdu, a určitě to postupuje dál, dneska spoustě muzikantů stačí zvukovka a počítač a už se natáčí. Velká většina nahrávacích studií asi opravdu ty digitály má. Ale třeba Sono, které já považuju asi za nejlepší studio u nás, má i dnes jako hlavní mixpult analog, a to poměrně nový. Viz tady:
https://www.youtube.com/watch?v=mD_NZdM ... =Kytary.cz

Takže snad naše oblíbená muzika všechny ty průchody skrz OZ nějak vydrží. Viděl jsem schéma výhybky o mnoho novějších analogových aktivních beden Acon Divus mk3, a je to velmi podobné.

Spíš mi připadá neobvyklé to použití OZ ve výkonovém zesilovači. Pokud by mi někdo vysvětlil k čemu je tam dobrý (a k čemu je tam T1A, T1B a T2A), budu vděčný!

OZ ve vstupní části koncáku zas tak strašně moc neobvyklý nebyl, nahrazuje tady diferenciální zapojení se dvěma tranzistory a zdrojem proudu.
T1 a T2 jsou dvojité tranzistory KC810, používaly se mimo jiné kvůli těsné tepelné vazbě obou systémů. V podstatě to je něco jako dva KC509 v jednom pouzdru.
T1 (A a B) vytváří zdroj konstantního proudu, je to zapojení, které bežně najdeš ve spoustě integrovaných koncáků i operačních zesilovačů (stačí se podívat na zapojení jejich vnitřní struktury).
T2A vytváří předpětí pro báze T2B a T4 v rozkmitovém stupni, s T2B je v jednom pouzdru těsně tepelně svázaný a tak je předpětí teplotně stabilizované.

Aha, díky! A D1+D2 bude asi nějaká ochrana před limitací - nějaká varianta soft clippingu?

Jo.