Basreflexová ozvučnice funguje jako Helmholtzův rezonátor. Jeho rezonanční kmitočet je daný (při daném tlaku a složení vzduchu) kombinací vnitřního objemu komory a rozměrů nátrubku.
Reproduktor má vlastní rezonanci. Ta se po vestavění do ozvučnice posune k vyšším kmitočtům - v praxi třeba ze 45 na 60Hz. O kolik se posune, to určují TS parametry repráku. Basreflex se potom ladí na nějaký nižší kmitočet (v tomto případě třeba na 40Hz). Nad rezonancí basreflexu (dejme tomu na kmitočtech nad 80Hz) se reprák chová podobně jako v uzavřence a využitá je jenom energie vyzařovaná přední stranou membrány. Na kmitočtech blízkých rezonanci basreflexu (tady tedy okolo 40Hz) začne vyzařovat i ten nátrubek, přičemž otáčí fázi energie vyzářené zadní stranou membrány, a ta se přičte k energii přední strany. Zároveň na těch kmitočtech poněkud klesne výchylka repráku. Na kmitočtech pod naladěním basreflexu už se energie přední a zadní strany membrány odečítají, směrem k nižším kmitočtům účinnost repráku prudce klesá a zároveň může enormě růst jeho výchylka - reprák lítá jako splašenej, aniž by vykonával užitečnou práci. Proto se u seriózních subwooferů používají filtry, které nejnižší kmitočty omezují.
Nátrubek nebo štěrbina musí mít dostatečný průřez, aby vzduch neproudil velkou rychlostí - vznikají pak pazvuky. Ale z principu helmholtzova rezonátoru plyne, že větší průřez znamená při stejném ladění větší délku. Takže se klidně stane, že by trubka vyšla delší než je hloubka ozvučnice. Pak je řešením štěrbina - může být uvnitř zalomená. Ke 12" by každopádně trubka měla mít víc jak 100mm světlost.
Naladění basreflexu musí být dost přesné a není dobré ho střílet jen tak od oka. Každý reprák potřebuje ladění trochu jiné, některé repráky jsou do basreflexu naprosto nevhodné. Dnes pro to používáme simulační programy, do kterých zadáš sadu skutečných TS parametrů repráku, hraješ si s objemem a laděním BR, program ti rovnou ukazuje, jak se reprák chová a zrovna ti ke zvolenému průřezu basreflexu dopočítává jeho potřebnou délku. I potom ale ještě musí proběhnout zkouška poslechem, případně měření, a může být potřeba to trochu doladit, upravit tlumení (výplň) ozvučnice a podobně. Kdo nemá s tímhle dostatek zkušeností, měl by sáhnout po už odladěné a osvědčené konstrukci a okopírovat ji - to jest použít stejný reprák a stejně naladěnou a vytlumenou ozvučnici jako autor. Nejstrašnější jsou případy, kdy někdo vezme nějaký nahodilý reprák, strčí ho do bedýnky, jaká se mu zrovna povedla, a do ní udělá díru. Reprák lítá, z díry fouká vzduch, hraje to jak z prdele, ale autor má radost, že má cool funící suphofler.
Jestli ti můžu radit, zmenši bedýnku na cca 20 až 25 litrů vnitřního objemu, udělej ji co nejbytelnější a uzavřenou. Její útroby vyplň načechraným vatelínem nebo podobným materiálem. O něco menší citlivost na nejnižších kmitočtech v pohodě dožene výkon zesilovače a vyvaruješ se všelijakých chyb a problémů.
|
jako co je více pracnější by mi ani nevadilo, ale pokud se tedy s tím štěrbinový hůř ladí, tak bych se asi do toho nepouštěl a zůstal u nátrubky, koukal jsem, že prodávají teleskopické (nastavitelné) bylo by to dobré? Protože kdybych koupil řeknu... 250mm a produkovala by až moc nízké kmitočty a musel bych ji zkrátit, tak bych akorát přišel o vnitřní zaoblení trubky 