Tady bude zhodnocení poměrně jednoduché.
1) Přepínač vstupů s integrovaným obvodem místo kontaktů. Nemám to moc rád, puristi to přímo nesnášejí. Je tu jistý potenciál k mírné degradaci signálu hned na vstupu. Jestli se projeví, bůh suď, konkrétní obvod neznám.
2) Předzesilovač pro přenosku obyčejný s OZ a zpětnou vazbou se dvojitým členem. Pro gramofon spíš jako nouzovka; kdo gramofon nemá, může mu to být fuk.
3) V cestě signálu je trvale zařazený korekční obvod Baxandall s běžným OZ. Pro vyšší nároky je vhodnější, aby se korekce daly vyřadit (korektor je většinou zbytečný a málokdy umožňuje nastavení na přesně rovný průběh; potom je to další zbytečná elektronika v cestě).
4) Potenciometr hlasitosti je zapojený hned za přepínačem vstupů a korekce jsou až za ním. Z hlediska odstupu a zkreslení signálu to je poněkud nevhodné řešení, navíc závislé na vnitřní impedanci zdroje signálu.
5) Koncové stupně jsou řešené s integrovaným budičem, jednoduchým výkonovým stupněm a jednoduchým externím řízením klidového proudu. To by snad mohlo korektně fungovat, pokud je to správně tepelně svázané (poznalo by se až ohledáním zesilovače zevnitř). Nějaké ochrany to má. Ochrana před přetížením je dělaná snímáním proudu v kladné půlvlně ve spojení s relé SS ochrany. Jestli to tranzistory při zkratu přežijí, to záleží na celkovém proudovém zesílení integrovaných budičů a těch koncáků. Jak koncák hraje ve skutečnosti, těžko hádat.
Celá ta konstrukce vypadá na papíře jako z konce sedmdesátých let. Očekával bych, že to bude tak na hraně, kdy už ty drobné nedostatky v součtu mohou začít vadit. Nejlepší by bylo samozřejmě poslechové srovnání. Vydrž do jara a přivez to do Skalice.
Poslední indicie se týká udávané citlivosti. Pokud je ten údaj pravdivý, citlivost lineárních vstupů je příliš velká. Rozebíral jsem tenhle problém
tady. I to by ukazovalo na dávný vznik konstrukce. Jako by Conrad v devadesátých letech někde vyhrabal zaprášený sklad se zrušenou výrobou nějakého levného Japonce.
Co máš za současný bedny?