USD3580 – původně 3,5-pásmová koncepce se nakonec vyvinula v takové méně tradiční 3-pásmo. Proč je tomu tak napíšu později. Za vznik tohoto projektu může zadání mého kamaráda, který do svýho bytu chtěl nějaký bedny. Samozřejmě ne úplně ledajaký, protože to si je samozřejmě mohl jít koupit do krámu. Takže to mělo mít nějaký specifický rozměry (šířka max 260mm a hloubka 350mm), mělo se mu to hodit k jeho koloniálnímu nábytku, vypadat alespoň trochu zajímavě, s trochu vyšší citlivostí (cca 90dB) a slušnou basovou linkou. Stanovený rozpočet byl cca 600€ (plus mínus). Součástí rozpočtu jsou jen náklady na materiál. Práci jsem mu nepočítal, protože jsem mu byl takovou službu víceméně dlužen. Ono se to na první pohled zdál jednoduchý úkol, ale to se na začátku zdá skoro všechno…jenže obvykle tomu tak není. Tím sa mozřejmě netvrdím, že tohle je něco supr složitýho nebo nějaká raketová věda. To ani zdaleka…
Výběr měničů: Jako obvykle jsem začal volbou basový části, protože ta nám určí objem (potažmo velikost), celkovou citlivost, výsledek na basech a načrtne i jak se to bude asi vyvíjet z hlediska ekonomiky. Původně jse uvažoval buď o dvou 8“ nebo o dvou 6,5“. Pohrával jsem si s myšlenkou použít na středech 2“ kalotu, takže se mi víc do krámu hodil setup s 2x6,5“. No přišlo mi to nezajímavé a chtěl jsem tam použít o něco větší měniče. Dvě osmičky by byly fajn, no nenašel jsem nic, co by bylo vhodný na vyšší dělení, nebylo to drahý a zároveň nevyžadovalo velký objem. Při pohledu na nabídku firmy SB Acoustics mě napadla kacířská myšlenka. Co takhle vzít jeden 8“, jeden 6,5“ a udělat to jako 3,5-pásmo? Vybral jsem tedy SB16PFC25-8 a SB20PFC30-8. Pracovní objem jsem stanovil po simulaci jako 20+40 litrů. Obě komory oddělené, bassreflexové s laděním 42 a 37Hz. Někdo možná bude namítat, zda takhle dva basáky můžou fungovat korektně, když hrají zančnou část pásma společně. Ano, můžou. Jedná se totiž stále o nízké frekvence a pokud jsou tyhle zdroje dostatečně blízko u sebe, jedou ve fázi a jejich charky se jednoduše sečtou. Samozřejmě i to má nějaká pravidla a neměly by to být diametrálně jiný repráky. Takže jsem mohl začít vybírat střeďák. Už jsem věděl, že slušná 2“ kalota navázat na SB16PFC25 nesjpíš půjde bez větších problémů. Původně jsem hodlal použít kombinaci HiVi DMB-A (případně DMN-A) a SB Acoustics SB19ST-C000-4. Mám jí totiž použitou ve svých 4-pásmech a osvědčila sa výborně. No tyhle měniče jsem kupoval v době, kdy byl s 2“ hivinou problém a jaksi je nikde neměli. Volba tedy padla na o něco dražší Dayton RS52FN-8. Výškáč jsem použil uvažovaný SB19ST-C000-4. Je to výborná 0,75“ kalotka, slušně spracovaná a bezproblémová. Od tohoto setupu jsem si sliboval otevřenější, výraznější a detailnější přednes.
Kabinet: Někomu se provedení líbí, někomu ne. To je individuální. Každopádně nejedná se o nic složitýho. Klasický kvádr, rozdělený příčkou na dva samostatné objemy, sražený hrany a předsazené čelo pro 8“ basák. Základní korpus je zde udělaný z 18mm mdf, předsazení a obložení bočních stěn je z 18mm borovicový spárovky. Bočnice maj taky sražený hrany a není nutný je použít. Je to jen dizajnovka, ale samozřejmě přispívají k tuhosti ozvučnice a tím pádem mi ve 40L komoře stačila jen jediná výstuha. Tlumení ozvučnice je uděláno pomocí akustické vlnkové pěny tloušťky 30mm. Tlumeny jsou všechny stěny ozvučnice krom čel. Na spodní stěně je vatelín o tloušťce 80mm. Samozřejmě není nutný použití akustický pěny, může se místo něj použít rouno nebo vatelín. Hlavně varuju před užitím klasickýho molitanu, protože mívá uzavřenou buňkovou strukturu a tím pádem jednak nefunguje tak, jak má, jednak ubírá objem. Střeďák a výškáč je zapuštěn, basreflexový nátrubky jsou použity Monacor BR-70HP zkrácený na 9cm pro spodní komoru a 17cm pro vrchní komoru. Použitý vstupní terminál je Monacor je ST-400GM určený pro biwiring/biamping, ale nic nebrání použití jakýhokoliv jinýho. Pro mě je přínos zejména biwiringu velmi diskutabilní.
Výhybka: Původně měla být 3,5-pásmová. Čili do určité frekvence (která je daná především rozměrem čelní stěny ozvučnici) měl hrát 8“ a 6,5“ společně (čím se tedy vykompenzuje bafflestep), dál (do frekvence dělení se střeďákem) měl hrát pouze 6,5“. No okolnosti to zařídily jinak. Zjistil jsem, že RS52FN-8 lze bez problémů dělit už těsně pod 700Hz. Taky jsem při simulaci přišel na to, že to všechno lépe vychází, když SB16 i SB20 maj výhybku společnou. Takže proto to nakonec vyšlo jako 3-pásmo. Vrchní dělička vyšla na 5kHz (což jsem i očekával). Je zde tedy dodrženo, že to nejvíc pro ucho háklivý pásmo (750-4000Hz) zde hraje jeden reproduktor a není v něm žádná dělička. I když já osobně tvrdím, že tohle pravidlo pochází spíše z dob vzorečkových výhybek, kdy konstruktéři neuměli pásma korektně sfázovat a dosáhnout hladkýho amplitudovýho navázání. Při korektně navržené výhybce jsem nikdy neslyšel žádný problém, i když byly v inkriminovaným pásmu děličky klidně dvě. Takže výhybka je nakonec dle mýho jednoduchá se základními strmostmi 12/12/18dB na okt. a navíc je tam jen jedno RLC, který kompenzuje poměrně nepěknou rezonanci střeďáku na 2kHz.
Součástky výhybky maj velmi přijatelný hodnoty a tak je možný použít všechny cívky vzduchový. Cívku před basákem je kvůli Rdc nutno vinout tlustším drátem (alespoň 1,25mm). Naopak na cívku 2,2mH v kompenzačním členu stačí drát 0,5mm i míň. Ostatní cívky můžou být drátem 1mm, požadovaný Rdc se dosáhne zařazením vhodného sériového rezistoru. Kondenzátor v basové části se složí z bipolárů, ostatní kondíky použít ideálně MKP (ve středové větvi můžou být MKT). Upozornil bych, že ve výškové větvi (a i kompenzaci střeďáku) je nutno mít součástky velmi přesné. Kondíky v toleranci tak 1% a cívky 3%. Rezistory klasický drátový s přehledem postačí na zátěž 5W.
No a jak jsou na tom zvukově? Citlivost cca 90dB/2,83V/1m a dole začínaj na cca 38Hz pro -6dB ve volném prostoru. Nebudu to barvitě popisovat. Hrajou prostě výborně a dovolím si srovnání s etalonem URS3100 (protože ty zná mnoho lidí). Takže oproti URS3100 nejdou až tak brutálně hluboko. Bas je o něco sušší a tvrdší, nemají sklony k dunění. Ale nebojte, Tubular World od Mike Oldfielda, nebo Fat Cry od Yello si na nich určitě užijete. Nahoře jsou USD3580 otevřenější, energičtější a svižnější a tedy lépe snáší horší nahrávku (což ale neznamená, že i blbá nahrávka na tom hraje dobře). Je to díky 2“ kalotě na středech a 0,75“ výšce. Díky vyšší citlivosti jim v běžným obýváku s výměrou 20m2 postačí zesilovač o výkonu 35W na kanál, podmínkou je, aby se bez problémů vypořádal s impedancí 4 ohmy. Co se celkových nákladů na stavbu týče, tak jsou na tom podobně, jako URS3100…možná o nějakých 1000-1500Kč dražší na měničích (SB Acoustics o něco podraželo).
Soustavy jsou typicky laděny pro poslechovou os 30° od horizontální osi soustavy, čili zarovnaný se zdí pokoje.
V případě zájmu o výkres a schéma výhyky mě kontaktujte prostřednictvím soukromé zprávy nebo na mail.
Neodpovídám za zvukový výsledek, pokud stavitel pozmění konstrukci, či už jiným tvarem nebo objemem ozvučnice, rozmístěním měničů na čelní stěně, použitím jiných typů měničů, nedodržením hodnot součástek ve výhbce atd.!
Diskuze k projektu navazuje zde: viewtopic.php?f=7&t=8566 No a teď pojďme k obrázkům. Ukážu opět nějaký grafy a pak nějaký fotky ze stavby a finální bedny.
1. celková frekvenční charka v ose 30° horizontálně – simulovaná
2. výkonová charakteristika a směrovostní index – simulovaný
3. horizontální směrovky 0-90° v kroku 10° - simulovaný
4. průběhy filtrů
5. celková frekvenční charka v ose 30° horizontálně – naměřená
6. horizontální směrovky 0-90° v kroku 15°- naměřený
7. zkreslení při úrovni 2,83V - naměřený
8. impedančka – naměřená
9. fotky
