U rockové hudby (Zubatá - Výběr, Perry Mason - Ozzy) jsem u satelitů (od 125 Hz výše) testoval osciloskopem počátek limitace špiček signálu a starým termoelektrickým voltmetrem průměrnou efektivní hodnotu takového signálu. Zjistil jsem poměr 160W ve špičkách ku nejvýše 16W průměrné efektivní hodnoty. V reálu mají reproduktory i induktivní složku impedance, takže se ohřejí ani ne těmi 16W.
V pokusech budu pokračovat na subwooferu, až nebudu líný se prošroubovat ke svorkám reproduktoru.

To jsi nemusel měřit, na to stačí znát DR konkrétní nahrávky. Tvoje údaje přesně odpovídají DR 10dB. Což zase je taková úplně typická hodnota pro nahrávky daného stylu. Totéž ti ukáže i jakýkoli zvukový editor, ve kterém nahrávku načteš.
Jako technická retro-hříčka je to každopádně zajímavé.

Znovu změřit obsah železa ve špenátu a nevěřit otištěnému se ukázalo jako velmi užitečné. V mém případě jsem rád, že mám ověřené číslo pro své dimenzování, které sedí i teoreticky. Jsem opravdu retro technik, amatér.

… Podstatným údajem je takzvaný dynamický rozsah (DR), který určuje průměrný rozdíl mezi nejhlasitějšími a nejtiššími úrovněmi nahrávky. Zatímco kdysi byl dynamický rozsah u rockové desky běžně 15 dB, dnes se u obdobných alb pohybuje kolem 6 dB.... (citát).

Řekl bych, že toto není ale přesně to číslo, co jsem změřil. Já jako elektrotechnik změřil poměr P šp. / P ef. Můžu mít stálý (nejspíš ostrý či "tenký" tón, třeba 10 minut, DR = 0, ale P šp. / P ef. = 20. To je důležité pro dimenzování. Statistické údaje byly kdysi v AR, ale jen co se týče frekvenčního rozložení výkonu. Údaje P šp. / P ef. pro různé žánry a použití (varhany, baskytara, živá hudba, záznam, pop, rock, big band...) se asi moc nepublikují.


Tady by se lidem snad mohla hodit nějaká změřená čísla pro dimenzování, pokud možno "ta nejhorší", postupně je zveřejním.

To je sice všechno hezké, ale čeho tím vlastně chceš dosáhnout? Umět správně výkonově nadimenzovat reprosoustavu?

Repron, keď chceš získať prehľad o priemernom výkone v spektre, použi napr. ARTU alebo REW a pusti nejakú nahrávku a zapni priemerovanie. Tá tvoja činnosť mi pripadá ako opätovné objavovanie Ameriky ...

Reproň:
DR je u nahrávky právě poměr špičky k efektivní hodnotě, nikoli k nejtiššímu místu (to je tzv. hudební dynamika). Žádný "tenký" tón nemá DR=0. To má jen a pouze obdélníkový signál (špička je rovná efektivní i střední hodnotě). Harmonický nemodulovaný tón ("sinus") má DR=3dB. Ten tvůj poměr "P šp. / P ef. = 20" budou mít třeba impulzy s hodně velkou střídou. Ale DR bude tím pádem 10log20, čili 13dB. To je o dost víc než 0.
Hodnoty DR pro jakoukoli konkrétní nahrávku najdeš na internetových databázích. Třeba ten tvůj Výběr je tutaj.
Rovnou ti řeknu, že nejnepříznivější poměr špičky k efektivní hodnotě mají z principu nástroje bez attacku, typicky varhany a kytara hraná přes booster. Pak všecky nahrávky s přehnaným použitím limiteru a kompresoru.

V těch pojmech dynamiky je často trochu hokej. To slovo může podle kontextu znamenat různé věci. Dynamika hudební je rozsah mezi silnými a slabými pasážemi. Dynamika záznamového média je využitelný rozsah mezi nejslabším a nejsilnějším zaznamenatelným signálem. Dynamický rozsah nahrávky, pokud je značený DR je právě a pouze ten poměr mezi efektivní a špičkovou hodnotou.

Já jsem potěšen aspoň tím, že někdo ještě vůbec zná termoelektrické měřáky. Mlaďasové už dnes nedovedou ani zapojit ručkový wattmetr nebo změřit V-A charakteristiku Avometem.

Přišlo mi to jako dobré téma, ale zřejmě je probádané, tady ale asi neprobírané. Výrobcům nevěřím ani + a -, jak mě naučil p. Rožďalovský. Žiji postaru, repráky si kontroluji postaru (rezonanční frekvence, poddajnost měřím závažím, činitel jakosti "posloucháním", co se děje s hlasitostí nad rezonanční frekvencí bass-reflexu, poslouchám hotovou bednu dle CD generátoru, hlavně na dělicích frekvencích a na koncích vyzařovaného spektra - v 56 létech jako bývalý ladič slyším stále 15 kHz dobře, sluch mi končí na 16 kHz, za což děkuji Bohu, literaturu mám ze 70. a 80. let. Doma mám systémy 2.1 s rozsahem 25 Hz -17 kHz (+/- cca 4dB), občas něco zbastlím pro kámoše, nechci si hobby kazit komerčním chováním, jak se mi to podařilo už v několika oborech zájmu. Nemám peníze na značkové výrobky, tak "objevuji" různou Čínu apod., basáky upravuji závažím a tak....

Šlo mi o výkonové dimenzování, neboť spálených repráků je stále hodně, na druhou stranu mě zajímá, co spolehlivě snesou. Fyzikální představu mám, 2-palcová cívka na Al formeru u obyčejného SW "uchladí" cca 20 W ef. (cca 50 cm2 oboustranně ofukovaných cca 1 m/s) atd.

No my si taky měříme TS parametry meničů a frekvenční charakteristiky sami...akorát už při tom využívame výpočetní techniku. Je to levné, rychlé a umíme tak změřit věci, které by jsme konvečním způsobem měřili velmi obtížně, zdlouhavě a s rizikem zanesení dalších chyb do výskedku. Nikdo seriozní dnes nenavrhuje reprobedny podle nějakých katalogových údajů a grafů, protože jsou jednak často dost daleko od reality, jednak z nich ani zdaleka nemáme informace, které potřebujeme.
Dnes stačí mít počítač s průměrnou zvukovou kartou, kalibrovaný mikrofon za řádově stokoruny, zbastlených několik přípravků za stejnou sumu a umíme změřit na reproduktorech všechno, co potřebujeme. Impedanční, fázové, frekevnční charky, zkreslení, skokovou odezvu, TS parametry, udělat sonogram s polární mapou...a navíc tohle všechno vyexportovat do simulátorů výhybek, kde vidíme online všechno, co se děje při zařazení toho, nebo onoho filtru k reproduktoru. A navrhnout tak kupř. funkční výhybku, přičemž reálný výsledek s trochou nadsázky přesně sedí se simulací.

Zbývá jen to měření velkým signálem, ale i na to dojde.
Přidávat na reproduktor závaží je dnes z větší části špatný postup. Nedává to zas tak moc smysl. Jen zpola toho, co dřív.

Ono to výkonové dimenzování bolí spíš zvukaře ze sousedních rubrik o PA. Tady v HiFi se na výkonovou zátěž až tak moc nekouká. Běžné HiFi zesilovače mají výkony v řádu desítek W, ty výkonnější něco přes stovku. A jak dávno dobře víme, a jak jsi právě sám experimentálně dokázal, RMS výkon při zvučení reprodukované hudby nadoraz je plus minus desetinový. Deset wattů tepelné ztráty musí snést prakticky jakákoli normálně postavená reprosoustava. Takže v HiFi řešíme přednostně úplně jiné věci - aby se ty bedny především daly poslouchat.
Tahle problematika je už několik desetiletí podrobně prozkoumaná a popsaná, dnes s ní znalému amatérovi vydatně pomáhá i výpočetní technika - na několik kliknutí máš dnes výsledky, k jakým se před třiceti lety zdlouhavě a nákladně dopracovalo jen několik specializovaných pracovišť. Opakovat si tady tyhle znalosti kolem dokola navzájem nemá moc smysl, kdo je potřebujeme, známe je. Vysvětlovat je občasným příchozím, kteří baží po "super subhofleru s pořadnýma bassama a abi měl velikí waty" by bylo zbytečné.

Fajn ilustrace pro to tvoje měření budiž třeba zde profláknutá ultranízkonákladová konstrukce TM-380. Basák s udanou zatižitelností 10W, střeďák 6W (podle tehdejší metodiky). Pátý rok je denně krmím zesilovačem o trvalém RMS výkonu 2x110W, z toho asi tak čtvrtinu času na hranici limitace. Je jim to fuk. S modernějšími repráky je to pak tuplem jedno. Výkonnějšími zesilovači se pak zase krmí bedny podstatně robustnější.
U subwooferů na doma jsou ty poměry podobné a zase to zajímá hlavně zvukaře...

Jo, abych nezapomněl: Buď vítán.