Odpověď: Že nějakej idiot neměří bedny neznamená, že je nebudeš měřit taky.
___________________________________________________________________________

Delší odpověď: Danou problematikou se dokonale zabýval Floyd E. Toole a po něm Sean Olive. Tool zaslouženě funguje jako guru v dané oblasti a ne nadarmo. Postupem několika (desítek) let se propracovali k sofistikovaným poslechovým testům a jejich rigoróznímu vyhodnocení. Mmj. to obnáší velmi rychle přepínat mezi testovanými reproduktory včetně pozice (speaker shuffler). Nic takového doma nelze ani vzdáleně dosáhnout, čímž mimojiné berou za své veškeré "tak já si to k tobě přijedu poslechnout" nebo "já si to půjčím domů a porovnám" nebo "včera jsem slyšel tamty bedny a byly lepší než tyhle" a podobně - z ničeho podobného nejde dělat kvalitní závěry (maximálně velmi velmi velmi hrubě a vzdáleně). Dospěli k jistému vzorci, který z určitých změřených parametrů reproduktorů predikuje jejich výsledek v poslechových testech. Ještě jednou zopakuji: na základě sady naměřených parametrů lze dopředu říct, jak ta která bedna statisticky obstojí v poslechových testech. Vyplynulo z nich také to, že všichni lidé preferují zhruba to samé, žádní zlatoušci na tom nebyli lépe (rozebírá i sluchové vady), objektivně špatná bedna nikdy nebude dobře hodnocená, všechny dobré bedny mají dostatečně široký frekvenční rozsah, v poslechové ose vyrovnanou amplitudovou charakteristiku, mají kontrolované vyzařování akustické energie do prostoru (kontrolovaná nebo lépe konstantní směrovost), nemají rezonance a jiné neduhy. Vše lze najít v Toolově "bibli" Sound Reproduction - Loudspeakers and Rooms: https://docs.google.com/file/d/0B_l73GVBBlIUYjIwZGI3ZWItYmJlZC00NmM0LWFiMGUtNTcyMWY4MTUxYmM4/edit?pli=1
Doporučuju ti ji k bedlivému a pokornému prostudování, je to tam uceleně zachycené a získáš tak na tuhle problematiku náhled jako celek. Já osobně neznám líp zpracovanou komplexnější knížku. Na youtube je spousta jeho neskutečně famózních přednášek, kde vybrané kapitoly vysvětluje i na názorných příkladech.
Tak šup, alespoň chytíš nějaké základy a nebudeš se ptát na blbosti nebo ztrácet čas četbou dementních "testů" highendového braku.

Existuje ta kniha i v češtině nebo němčině? V alglickém provedení bych to četl tak 5let

Jinak možná stačila ta první zkrácená odpověď , ale i tak díky ... jen jsem se ještě nedozvěděl nic o tom mikrofonu, až už mi je blbí se i ptát ...

Hele nevim...
Kup si něco kalibrovanýho za pár stovek. Já bral v miniDSP balíku k tomu i pitomej UMIK-1, dostaneš k němu kalibrační křivku a je přímo podporovanej v REWu a snad i Holmu...

No...myslím, že Zorg to takovou "polocitací" Toola vystihl přesně. Já taky moc anglinou nevládnu, ale něco z toho jsem přeci jen přečetl. Stojí to za to.
Měřicí mikrofon: http://www.prodance.cz/m-1.html
Je vhodný si ho trochu nějakou tyčkou prodloužit...asi na 1m. Pak nějaký stativ (já používám stativ od foťáku), jednoduchý předzesilovač s fantomovým napájením mikrofonu, nějaký použitelný výkonový zesilovač s rezervou alespoň 5W/8 ohm (používám LM3886), počítač a zvukovou kartu s lineárním vstupem (Line In). Pak už jen ten software...já frčím na ARTA a LspCAD, někdo preferuje HolmImpulse a Xover. To už je individuální.

Jak vlastně dělás v LspCADu směrovky - on s tím umí pracovat se všemi křivkami najednou? Nebo možná je to v nové verzi, já tvrdošijně simuluju v 5.25, co se mi líbí a nad 6 mě nikdo nedostane

Já taky mastím pořád 5.25. Se všemi najednou to nejde a pak je práce s tím fakt dost pracná. Protože vždy, když chci dělat s jiným úhlem, musím načíst nová data pro měniče. A sleduju to pak jen pomocí těch pěti overlay, co nabízi snapshot.
Jinak LspCAD 6 taky nemusím...je to tam celý jaksi z ruky, to už raději Xover. Na Xover-u mně nebaví pouze to, že si to schéma musí člověk malovat sám...u LspCAD 5.25 je zase rychlejší tohle.

To schéma je natahaný hned, spíš xover občas padá, to je horší. Ale jinak je nenahraditelnej právě v ladění celých směrovek naráz včetně možnosti zobrazit to jako polární mapu.

Já budu přispívat minimálně.
Přečtěte si, prosím, tohle.
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Pr% ... C3%A9_pole
A zeptám se: je lidské ucho, porovnatelné s měřícím mikrofonem?
Mohou třeba proto "rovné" soustavy hrát problematicky?
Chtěl jsem jenom tohle, nebudu to tu zasírat. Ale B. Sýkora tvrdí to samé.
Díky za názory.

Stiglitz: co tim chces rict?

stiglitzi, viz ten můj dlouhej odkaz výše, tam by ses měl dočíst proč.

Stiglitz:
Ta otázka je postavená špatně. Rovná soustava neznamená automaticky dobrá soustava. Protože rovná frekvenčka je jen jedno z několika důležitých hledisek. Takže ano, rovná soustava může hrát blbě, protože múže mít zásadně špatně něco jinýho (viz kdysi slavné, ale neposlouchatelné Monology). Tím se ale nezpochybňuje na měření nic. Auto s dobrou geometrií ti taky pojede blbě, pokud mu visí na jednom kole brzda.
Už jsem tu jednou někde napsal, že kuchyňská váha taky neurčuje jestli bude buchta dobrá. Váha ti umožní správně nadávkovat ingredience. Pokud ale budeš mít žluklý máslo nebo brouky v mouce, váha to nezachrání.

Moje osobní zkušenost je taková: Třicet roků jsem byl naposto nespokojený se vším co jsem kde slyšel a se vším, co jsem v dobré víře postavil. První bedny co se mi doopravdy líbily, vznikly (jak jsem se dozvěděl dodatečně) na základě měření PLUS zkušenosti. Pak další a další. Mezi tím jsem slyšel i nějaké tovární bedny hrající srovnatelně, které vznikly ještě před dobou počítačových simulací. Tam ale simulaci evidentně nahrazovalo množství mravenčí práce s ručním dolaďováním, uchotesty a měření v bezdozvukovce a proto taky byly velice drahé. Takový postup je ale na rozdíl od měření a simulace pro amatéra nepoužitelný. Výhybka se pak kupodivu v mnoha ohledech podobala výhybkám simulovaným.
Amatérské i tovární bedny, které mě poslechově sraly (u továrních šlo i o slovutné značky) stačilo otevřít, aby bylo jasné že se nekonalo ani měření ani pečlivé nimrání s poslechem.
Ucho není měřící mikrofon, ale ona se většina smyslových vjemů opravdu dá poměrně dobře popsat matematicky. Takže měření je nejjednodušší cesta jak uchu tu akustiku správně nadávkovat. Respektive pokud se uchu něco nelíbí, měření je schopno spolehlivě a rychle ukázat proč a ukáže i jak to případně odstranit (tedy pokud to je s danými repráky možné, což často není).
Mimo tenhle objektivní rámec začíná něco jako esoterika. To není myšleno nijak pejorativně. Jenom tu hranici, kde končí měřitelný a popsatelný svět a kde začíná nadpřirozeno (nebo nějaké dosud neprozkoumané zákony) máme každý jinde. Já taky věřím v cosi nad/vedle/pod/mimo objektivní svět. Přesto nevidím důvod se na ty věci měřitelné, hmatatelné a prokazatelné vybodnout, protože jsou prostě nejspolehlivější.
Pravda je, že část audiofilů ráda poukazuje na reprosoustavy, které jsou objektivně vzato kostrbatější - leč z jejich hlediska hrají lépe - a dokazují tím nesmyslnost měření a ladění. Mě se ale právě takové nelíbí. Proč: Protože vytváření pocitu větší prostorovosti a detailu u nějaké specifické nahrávky mě nezajímá. Naprosto chápu, že se někomu líbí slyšet trumpetu vepředu, lokalizovat na milimetr jednotlivé struny klavíru nebo slyšet víc harmonických u španělky. Jenomže já jsem žil léta v muzikantské domácnosti a vím, že takhle nástroje naživo nezní. V principu jde o různé varianty nahodile vytvořených drobných efektů s použitím prezence nebo fázové chyby (nějaký ten hrb nebo skupina šikovně umístěných hrbů na charakteristikách), které zvuk (pro někoho příjemně) přikrašlují. Nelíbí se mi to a krom toho neposlouchám specifické nahrávky, ale hudbu všeho druhu. Navíc poslouchám často nahlas a potom jsou takové přívažky opravdu protivné.

Ber to prosím jen jako osobní názor někoho, kdo poslouchá hudbu intenzivně od dospívání a konečně našel něco, co mu opravdu vyhovuje. Proto to i doporučuju dál.

K těm wikiskriptům: Někdo slyší špatně, někdo líp, každý slyší jinak. Pokud ale má reprodukce znít jako ve skutečnosti, pak by měla znít stejně jako ve špatně slyšené skutečnosti. Člověk s poruchou sluchu uslyší živou i reprodukovanou hudbu se stejným omezením. Takže korektně reprodukovaná nahrávka bude mít pro něj pořád stejnou vypovídací hodnotu. Co znám starší audiofily, i když už neslyší třeba nad 10kHz, jejich preference na reprodukci se nijak zásadně nemění. Protože to podstatné se odehrává uprostřed akustického pásma.
Pokud chceš pouštět muziku někomu se sluchem poškozeným zásadně, to už se dostáváme někam úplně jinam - do oblasti pomůcek a protetiky. Průměrný člověk se sluchem ve stavu běžného opotřebení věkem tohle řešit nepotřebuje.

Trefné, rád som si to prečítal.

Já bych k tomu všemu taky ještě něco napsal.
Ucho opravdu není měřicí mikrofon a proč potřebujeme měřící mikrofon tu už bylo napsáno. Každý by si měl uvědomit, jak vznikla nahrávka ve studiu.Za pomocí techniky a sluchu nějakýho zvukovýho mistra. Ten to namíchal podle svýho trénovanýho sluchu za pomocí špičkových sluchátek a odposlechovým monitorů. Bavím se samozřejmě o lepším studiu, slušným zvukaři a ne popu typu Lady Gaga. Odposlechový monitory pro nahrávací studia jsou taky "narovno" laděné badny s co možná minimem defektů, které by zkreslily zvuk. A tedy tak, jak je to celý namíchaný, tak bychom to měli v ideálním případě i reprodukovat. Přiblížit se v maximální možné míře tomu, co slyšel zvukař. Smyslem věrné reprodukce není si vymýšlet a malovat do zvuku něco, co tam původně vůbec nebylo. Takže smyslem měření je postavit v rámci možností co nejvěrněji hrající soustavu (to už tady vlastně taky odznělo).
Mnohokrát jsem tady už psal o srovnání se zbytkem reprodukčního řetězce. U zesilovače, přehrávače, gramofonu nebo magnetofonu se taky preferuje vyrovnaná frekvenční charka v celým pásmu a minimální zkreslení. Představme si, že by charky těhle přístrojů byly stejně kostrbaté, jako některé na ucho a první dojem efektní bedny...co by vlastně bylo na konci řetězce? A co by to mělo společného s původní věcí, která vznikla ve studiu?
Taky si neodpustím jednu otázku. Proč lidi vlastnící odladěné bedny obvbykle nepouživájí udělátka jako korekce, ekvalizéry a často ani loudness? Protože to nepotřebují. protože ty bedny hrají všechno i bez toho. není potřeba důsledně potlačovat středy, vytahovat hloubky a zapínat loudness, aby to něco i zabasovalo. Naproti tomu u těch ostatních většinou vídám různě divoce nastavený ekvalizér, basy a výšky na max. a pod. Že by se tím nějak snažili srovnat ty reprosoustavy? Nemusím chodit daleko, protože jsem to kdysi dělal taky. Až s prvními slušnými a vyladěnými soustavami jsem začal poslouchat "na rovno", protože všechny ty korekce apod. mi začaly spíš vadit a vnášet do zvuku něco, co mi bylo nějakým způsobem protivné.

Je to tak. Hraju přímo z výstupu převodníku nebo zvukovky a za tím je už jen regulátor hlasitosti a koncový zesilovač. Bez korekcí, bez efektů, bez ekvalizace v PC. Nic nepřebývá, nic nechybí.
Loudness používám - mám to ale překopaný tak, že nasazuje šetrně a jenom při opravdu tichém poslechu.

Naprosto souhlasím, také jsem si tím prošel. Jen občas po 22:00 používám loudness, bydlím v paneláku....

Ano, ten loudness si taky při tichým poslechu zapnu, protože při velmi nízké hlasitosti je už citlivost sluchu na spodní frekvence opravdu malá.

Stiglitz to možná myslel ještě jinak: Že je ucho různě citlivé na různé frekvence. To je, zcela jednoznačně. Ale ono je na různé frekvence různě citlivé u všech zvuků. To jest jak u přírodních, tak u reprodukovaných. Když ti zatroubím na trumpetu, tvoje ucho si ten zvuk frekvenčně přefiltruje. Když trumpetu nahraju a pustím z repráků, ucho si to přefiltruje úplně stejně. To ale znamená, že aby na nahrávce zněla věrně, musím tu nahrávku reprodukovat co nejpřesněji.

Dovolil bych se vrátit z5 k tématu tohoto vlákna. Provedl jsem konečně měření naladění BR.
Jakej na to máte pohled? Tenkrát simulováno 44Hz a dnes naměřeno +- 43Hz.

Na naladění BR to nestojí ani nepadá, Hertz sem, Hertz tam...
Ty zuby na impedančce ti to dělá proč? Máš vytlumenou ozvučnici?

To že to je o 1-2Hz mimo simulaci neřeším, jen mě zajímalo jestli tam neni něco výrazně špatně.
Ty zuby nevím. V podstatě se stím ještě učím (nastavení zvukovky, urovně vstupů výstupu atd). Přisuzoval bych to možná k hluku který mi dělá PC (větráčky). Včera jsem měřil ale měl jsem bednu 5cm od PC a zubů tam bylo nespočet. Dnes jsem postavil bednu na zem a co nejdál od PC a vylezlo mi to takhle, v podstatě hladky až na těch pár zoubků. Asi tu nemám dostatečné ticho.
Ozvučnice vytlumena na spodní a zadní stěně jehlanem.