Jeden mimo muziky:

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.

Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.

Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….

Ďalší mimo muziky.
Mám fúrik (kolečko) z kolesa ktorého uniká vzduch. Má aspoň 25 rokov, takže neviem v akom stave je duša (vzdušnice). Chcel by som poprosiť skúsených, kde by som v reálnom obchode mohol kúpiť novú? Na plášti je málo čitateľný údaj niečo ako 3,5x10 - je to asi primerané skutočnej veľkosti kolesa.

Xeon: Naposledy som dušu do fúrika/kolečka/tučka kupoval v nejakom cyklistickom obchode. Ale viem, že a v Hornbauxxx také majú.
Ak by sa nedal zohnať taký rozmer, dá sa kúpiť celé koliesko.

v téhle kategorii posledních 30 let sázím na runflat technologii, a zatím bez defektu

Laminat: ďakujem za naliatie odvahy. Pani bola práve v meste, tak som jej zavolal. Kúpila to v prvom "Železe" na ktoré natrafila. Na rohu Ružovej doliny, majú tam aj celé kolesá. Už som ju aj prehodil. V rozmontovanom stave to vyzerá ako duša a plášť z nejakého skútra, dosť veľké koleso. Zaujímavé je, že som to kolečko lohnul niekedy v roku 1995 a už so našiel na starej duši dva fleky Plášť je dosť jemný, asi ako kroxák s jednou textilnou vložkou. To prepichne aj hrubší tŕň.
Doniesla aj nejakú pollitrovku alkoholu s názvom "Trenčianske hradby" Uvidíme, či sú naši priatelia v Trenčíne rovnako dobrí pri výrobe pitia, tak ako v elekroakustike.
(O desať minút neskôr) Je to výborné pitivo.

Sejdou se po posledních prázdninách dva spolužáci ze žurnalistiky.
Jeden nad pivem zamyšleně pronese:
"Před pár dny mi vyšel první článek. A teď každej den dva nebo tři."
"To už děláš redaktora?"
"Ne. Mám tasemnici."

Stretnú sa...(na Slovensku...)
Ty Fero - keď si uvedomím, ako som sa stal Inžinierom - mám panický strach ísť k doktorovi.

taťko Tom:
To je houby. Když si vzpomenu na doby, kdy můj dost svéráznej kamarád dělal v krematoriu, a co tam prováděl, mám strach i umřít!

Staručký otec pred smrťou prezradil synovi, ako sa dožiť 120 rokov.
Podľa jeho rady si syn dával večer za náprstok benzínu.
Dožil sa 119 rokov.
Ostalo po ňom 11 detí, 39 vnúčat, 120 pravnúčat - a päťmetrová diera v krematóriu

Manželé přijdou spolu na gynekologii.
"Pane doktore, už dva roky se marně pokoušíme o dítě. Antikoncepci jsme vysadili dlouho předem, měříme bazální teplotu, hlídáme plodné dny a ovulaci - nic. Tady manžel se nechal pro jistotu vyšetřit, ale všechno je v pořádku. Tak nevíme, jestli třeba není chyba u mě."
Gynekolog pozorně kouká na manžela, na manželku, znovu na manžela, pak znovu na manželku, a pak rezignovaně vzdychne:
"Chlapi, prosím vás, neblbněte."

Přišla mi dnes před obědem SMSka od jednoho známého (z jeho telefonu):
"Ahoj, tak jsem konečně na světě. Narodil jsem se v 00:31, měřím 52cm a vážím 3990g.
Já i maminka jsme v pořádku. Váš Lukáš K.... nejmladší."

Odepsal jsem obratem:
"Tak ať se ti, Lukášku, mezi námi líbí.
Poslouchej maminku a nezlob strejdu. Táta."

Snad bude pochopeno. Navíc má moje iniciály

Pozrel som si históriu reproduktorových sústav zo Sovietskeho zväzu, sranda...
https://www.youtube.com/watch?v=XN22boMY1Es

je tam aj podobné video s históriou magnetofónov:
https://www.youtube.com/watch?v=KKVK7ZJd-I8&t=628s

mě to zas tak strašný nepřijde, prostě to odpovídá zemi a době, leccos mohlo i celkem dobře fungovat...

Ruská/sovětská audiotechnika byla podstatně lepší než československá. Uměli bedny, uměli magnetofony, uměli zesilovače, uměli tunery. A gramofony uměli aspoň dobře okopírovat.

Mal...manželkin brat...gramo aj bedne, ktoré mali o niekoľko tried...lapší zvuk, než naše Teslovky a dodnes sa troška mračím, že neopovedal, než to predal...
Čoho to bola kópia sa ani neskúšam domnievať

Naopak. Oni obšlehli beze studu všechno dobré odkudkoliv. A zrovna v těch bednách byli fakt dobří.

Z tých reprosústav som po 1989 kúpil vo výpredaji pekné stredne veľké trojpásma s rovinnou membránou na basoch a dvoma kalotami, hrali dobre, ale som ich hlúpo podceňoval a pitomo predal. Kúpil som vtedy aj malé Radiotechnika S-30B, tie ešte mám.

Redaktor New York Times se zeptal indiánského náčelníka Dva tesáky:
"Už 90 let žijete a pozorujete bělochy, jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali? Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?"

"Když bílí muži přijít, indiáni být vládci země, žádná daně, žádná dluhy. Buvolů hodně, bobrů hodně, voda čistá... Ženy dělat všechna práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat, pak celou noc šukat."

Potom se náčelník trpce pousmál.

"Bílý muž dost kretén, když myslet, že může takový systém vylepšit."

Tak to ten Indián musel bejt dost zhulenej. Buvoli v Americe?