Díl 1. - Pohled do historie a přehled používaných reproduktorů

• Přidáno: 20.04.2005
• Autor: mmjuz

Byl jsem požádán, abych napsal článek o stavbě kytarového aparátu. Pár aparátů jsem v životě sice postavil, ale rozhodně se necítím být žádným géniem chrlícím převratné novinky a originální nápady. Za to, že ty věci hrají a některé už dlouhá léta, často vděčím mnohem zkušenějším a v oboru sečtělejším kamarádům, kteří mi pomáhali a dodnes pomáhají řešit technické problémy, na které sám nestačím. Na druhou stranu, on už Leo Fender při stavbě svého prvního aparátku původně určeného pro ozvučení hawaiských kytar čerpal ze starých zapojení používaných už za války v Německu a je snad náhoda, že Marshallův aparát Plexi má takřka stejné zapojení jako Bassman? Tomu snad nikdo nevěří a tak se všichni vzájemně okrádají a chlubí cizím peřím, až se hory zelenají. Takže já se pokusím vám doporučit, kterak se dá postavit nějaký jednoduchý kytarový aparátek, který už někdo před námi vymyslel a to tak, že se zameřím spíš na výčet možností a nějaké teoretické rady, než abych přímo doporučoval, jak široký kus prkna uříznout, kde ho provrtat a čím slepit s dalším kusem, případně jaké repro použít, které zapojení je nejlepší, či která elektronka jak hraje.
V úvodu podobných článků, které jsem sám kdy četl, se polemizovalo, jestli jako ty polovodiče, nebo elektronky, výhody, nevýhody.... Takže to už znáte. Budeme se věnovat elektronkám.

Jelikož jsme na "Repromanii", začneme od konce a podíváme se prvně na reproduktory. V současném globalizovaném světě se chrlí reproduktory zvučných firem v asijských zemích a i u nás se dají koupit na každém rohu za pakatel. Kde jsou ty časy, kdy člověk půl roku šetřil peníze, pak je pokoutně měnil za bony, aby si mohl koupit v Tuzexu ten skvělý Celestion? Určitě je dnes situace lepší, což se bohužel nedá říci o kvalitě zboží.
Takže je tu tedy první možnost a to nákup nového reproduktoru. Jak to tak sleduji, tak velkým hitem posledních let jsou různé klony dvou legendárních reproduktorů Rola Celestion G-12M 25W a G-12H 30W. Prodávají se pod názvy Greenback a Vintage. Zajímavá bude zřejmě řada Heritage, která se vyrábí dosud v Anglii a megnety jsou při výrobě chemickou cestou uměle zestařeny, tak aby byl zvuk co nejpodobnější těm starým Rolám, ovšem cena je tam poněkud vyšší o proti ekonomickým jedincům vyrobeným v Číně. Ještě se v Anglii vyrábějí luxusní repra s AlNiCo magnetem Gold Alnico a Blue Alnico.

Dále jsou tu výrobky firmy Eminence. Tato firma se už od počátku zaměřovala spíš na výrobu lacinších kopií, než vlastní složitý vývoj. Už v šedesátých letech vyráběla kopie reproduktorů Jensen. Rozdíl mezi Jensenem a Eminencí byl snad jen v odlišně prolisovaných otvorech v koši a tím, že "podkova" pólového nástavce u některých typů nebyla vždy zaslepena z boku hliníkovou zátkou, ale cívka byla chráněna jen pryžovou manžetou. Staré Jenseny totiž používaly konstrukci, při níž trn pólového nástavce byl vlastně magnet a cívka byla umístěna vně a aby nedošlo k její poškození, byly po stranách právě ty ucpávky. Lacinší kopie Eminence, Peavey a pod. to řešili pouze manžetou. Časem se Jensen dostal do problémů, výroba upadala a Fender přešel právě na výrobky Eminence u lacinších modelů svých komb a boxů a do dražších používal např. JBL, ale i jiné. Nikdy se mi nepodařilo získat od Eminence nějaký slavný originální kousek a ani o žádném nevím. Repra osazovaná v aprátech Fender, prostě mají nálepku Fender, stejně jako v Hudges and Kettner a u dalších výrobců, kteří je používají. Každopádně repra Eminence nebudou nějak výrazně horší než Celestiony, ale rozhodně nebudou ani lepší. Mám na mysli samozřejmě produkty stejné kategorie. Pak tu je znovu oživlá firma Jensen, se svými podezřele lacinými modely, dále firma Fane, proslavená používáním ve skvělých aparátech Hiwatt, Elektro Voice přesunula také část výroby do Asie a nabízí klony legendární EVM 12L. Také bych se měl zmínit o významném současném americkém výrobci kvalitníchreproduktorů jak s AlNiCo magnetem, tak s feritem a to je Ted Weber, jenže ceny jeho výrobků dosahují na ceny čpičkových repro Celestion Gold a Blue Alnico. O výrobcích TVM, Tonsil, AC akustika a pod. se úmyslně nezmiňuji, doufám, že si nikdo nemyslí, že by mohl dosáhnout nějakého skvělého zvuku použitím tohoto druhořadého zboží. Snad bych měl ještě zmínit kdysi slavnou firmu JBL, ale v současnosti jsem nikde žádný jejich nový model nepotkal, tak nevím.

Druhou možností je použití nějakého starého dědečka, který leží ve zkušebně, nebo někde doma v garáži. Dá se dosáhnout i jakž takž dobrých výsledků i s reproduktory, které nebyly vyloženě určeny do kytarového aparátu, ale byly třeba širokopásmé. Z výrobků Tesly můžu doporučit jakýkoli kousek z řady K8, jedná se o 13" repra, případně docela hezky hraje 11" ARO 711, bohužel má nízkou citlivost, ale jestli leží doma, tak proč ne. Rovněž v bývalé NDR se vyrábělo pár zajímavých kousků v továrně v Erfurtu, od toho označení RFT. Každopádně tyto vykopávky doporučuji nechat repasovat u nějakého slušného odborníka. Varuji před pokusy s úpravou Hi Fi reproduktorů, to málo kdy dopadne dobře. Pokud by náhodou našel někdo někde třeba nějaké staré ovály většího výkonu, tak ty jsou na kytaru přímo skvělé. Například pokud by někdo použil do 15W celolampového komba dva oválné RFT L2659 PBO, tak má úspěch předem zajištěn. Občas se dají staré reproduktory docela lacino získat na různých aukcích a inzerátech. Při nákupu neznámého repra by si měl člověk všímat několika konstrukčních prvků, které jsou pro kytarová repra dost charakteristická. Důležitá je membrána, její materiál a uchycení k okraji koše. Na kytaru nejlépe hrají zářiče s membránou komplet celou z papíru, která má jen na krajích prolisované vlnky. Středová kopulka by měla být spíš menšího průměru, pokud má větší průměr, měla by být z nějakého řídkého a dobře průzvučného materiálu. Což na první pohled nemusí být zřejmé. Některé starší konstrukce měly místo kopulky difuzor, to byl takový kornoutek, který měl za úkol zvýraznit vyšší frekvence. Občas se polemizuje, jestli je lepší kovový magnet ( AlNiCo ), nebo keramický ( ferit ). Je to věc názoru, já mám raději AlNiCo, ale rozhodně nehlásám, že musí být vždy lepší. Setkal jsem se s tvrzením a to dokonce od člověka, kterého považuji poměrně věci znalého, že AlNiCo snese větší přetížení, pak začne reproduktor zkreslovat signál a tak je prý zvukově lepší. Je to nesmysl, oba materiály odvádí teplo z cívky stejným způsobem. A pokud budeme reproduktor přetěžovat, tak se buď spálí cívka, nebo se utrhne závěs, záleží na celkové konstrukci a je úplně jedno, jestli je magnet kovový, nebo keramický. V poslední době se začínají vyrábět i kytarové reproduktory s neodymovým magnetem, ale zatím velký úspěch nemají. Počkáme, co ukáže čas.

Poslední věc k reproduktorům, je jejich průměr. Záležitost, která je tolik zahalená polopravdami a lživou reklamou, že se mi do tohoto téma ani nechce. Kdysi byly naprosto běžně používány jak oválné repra, tak 10", 12" i 15". Nebo třeba také 14" (JBL) a pod. Pak z nějakého důvodu ( nejspíš komerčního ) výrobci zaveleli ku 12" a u toho už zůstalo. Dnes se tedy používají 12" a méně 10" s tím, že 10" jsou předem určeny jako ty zvukově horší, slabší a lacinější. Je to velká škoda. Měl jsem v rukou spoustu krásných reproduktorů jiných průměrů než 12" a hrály skvěle, výrazně zajímavěji než současné oblíbené a pořád dokola omílané modely. Tak mě napadá, že vlastně i Tesla měla ve své výrobě v 80. letech velice zajímavý kytarový reproduktor. Jedná se o ARM 9308 (později upravený na ARM 9408), což byla přesná kopie slavného kytarového repra JBL KC130. Pokud ho někdo má s originál celopapírovou membránou a pozlátkovou kopulkou, vlastní absolutně famózní kytarový 15", který klidně snese buzení ze dvou párů EL34 a to už je rachot.

A jaké repro je to pravé? To záleží na celkové koncepci zamýšleného aparátu, na tom co od něho bude majitel očekávat a kolik je ochotný za něj zaplatit. Možností je spousta.

Související články

nahoru